Čeští experti tvrdí, že čerstvě zveřejněná evropská zpráva, která Česko kritizuje, vychází ze špatných údajů. „Oni vzali i údaje o operacích, které se provádějí zcela běžně například u starých mužů při rakovině prostaty,“ říká primář pavilonu ochranné léčby v Bohnicích Jiří Švarc. Přitom ve zprávě se uvádí 94 kastrací za deset let.
V dvoumilionové oblasti kolem Prahy, která spadá pod psychiatrickou léčebnu Bohnice, byly v posledních šesti letech provedeny pouze čtyři kastrace. „Jsem zde šest let a kastrace se v průměru dělá asi jedna za rok. V celém Česku takových operací proběhne maximálně pět za rok,“ soudí Švarc.
Doby, kdy byli pacienti do chirurgické kastrace nuceni, jsou již dávno pryč. Dnes musí pacient o tento zákrok zažádat sám a ani v takovém případě mu jej lékařská komise nemusí povolit. „Samozřejmě to je dobrovolné. Pacienti jsou o této možnosti informováni. Stejně tato operace připadá v úvahu jen u nejnebezpečnějších pacientů. Ostatní žádosti zamítáme,“ tvrdí Švarc.
Operace se provádí v lokálním nebo celkovém umrtvení a díky současnému medicínskému pokroku neznamená tak velký zásah do organismu.
„Dříve se odebrala varlata, a aby muži neměli prázdný šourek, tak měli možnost dokoupit skleněné nebo silikonové implantáty. Dnes se z varlat vymáčkne pulpa, což je dřeň varlete, která produkuje hormony. Jizva není vidět a úroveň testosteronu se u muže sníží na úroveň ženy,“ popisuje Švarc. „Tato metoda by měla být zachována pouze u opakovaně recidivujících deviantů,“ říká přední český sexuolog profesor Petr Weiss.
Čeští devianti v daleko větší míře podstupují chemickou kastraci, při níž je tvorbě testosteronu zabráněno speciálními léky. „Preparáty mohou být podávány injekčně nebo perorálně. Máme teď preparát, který působí v mozku. Ampulka stojí šest tisíc korun a stačí k útlumu na měsíc až šest týdnů,“ říká Švarc.
Podle odborníků je ale v případě vysazení léčby vyšší riziko recidivy. Alternativou pro kastrace je institut ochranné detence. „Toto zdánlivě humánní doporučení se může obrátit v opak,“ soudí Weiss. Pacienti totiž mohou být v ústavu i celý život, protože je nikdo nebude ochoten propustit. Přitom se podle lékařských průzkumů kastrovaným pacientům žije na svobodě lépe než za zdmi ústavů.
Podmínky kastrace a práva pacientů měl zpřesnit nový zákon. Jeho návrh je ale částí reformy bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, kterou ještě parlament neprojednal.
***
Historie kastrace Nejstarší dochované záznamy o kastrování pocházejí z 21. století př. n. l ze Sumerského města Lagaš. Tradice eunušství na starověkém blízkém východě pokračovala i v dalších stoletích a výskyt kastrátů je proto doložený například v asyrské, varle egyptské nebo perské říši. Genitálie se odstraňovaly také ve starověkém Řecku či Římu a kastráti zde většinou zastávali roli úředníků či služebníků. Například římský císař Konstantin Veliký byl na svémdvoře obklopen řadou eunuchů, kteří ho česali, koupali, oblékali nebo vykonávali různé administrativní práce.
Tradici eunuchů, coby úředníků a služebníků, převzala později Byzantská říše. Právě při vzájemných střetech s Byzantinci se s eunuchy poprvé setkali muslimští Arabové. Ti si z počátku nevěděli s kastráty rady a uklidili je proto do svých harémů. Čínští císařští eunuši Kastrování bylo populární také v Číně. Jednalo se o tradiční trest ale kastrace byla také vstupenkou do imperiálních služeb. Eunuchů se zde uplatnila celá řada a prameny potvrzují, že na sklonku dynastie Ming (první polovina 17. století) sloužilo říši na 70 000 kleštěnců. Důvodem jejich obliby byla teorie, že muži neschopní zplodit potomka a tudíž založit novou dynastii, nebudou usilovat o převzetí moci. Pěvec Farinelli V křesťanské Evropě se eunuši uplatnili především jako chrámoví zpěváci. Kastrace se v tomto případě prováděla ještě před pubertou a chlapci si díky tomu podrželi i v dospělosti vysoký jasný hlas s rozsahem, který výrazně překonával pěvecké schopnosti žen. Tradice kastrovaných zpěváku vydržela až do konce 19. století a vůbec poslední z nich zemřel v Itálii v roce 1922. V současné době se kastrace používá již jen v případě velmi nebezpečných sexuálních deviantů.
přerušení spermatického provazce Kastrace je buď chirurgická, nebo chemická. Při chirurgické kastraci se vyjme z varlete tkáň, která vytváří pohlavní hormony. Chemická kastrace je založena na lékovém snížení hladiny testosteronu u muže, čímž se sníž jeho pud.
Tradice harémových strážců-kleštěnců se v Orientu nebývale rozšířila a především u osmanského sultánského dvora eunuši zastávali řadu důležitých postů
