Úspěšně jsem přežil další Vánoce plné smažených řízků, tučného bramborového salátu, sladkého cukroví, chlebíčků a spásného alkoholu, jímž jsem musel své tělo zásobit, abych přežil nájezdy příbuzenstva, jež o Vánocích každoročně oblažuje naši rodinu svou přítomností. Také díky tomu jsem opět přibral nejméně deset kilo a má stará trička velikosti M na mně teď vypadají jako na Pepku námořníkovi, který to trochu přehnal se steroidy.
Abych se za své nerozvážné návyky potrestal, rozhodl jsem se, že si letos v povánočních slevách nepořídím nic nového. Navíc mě už od listopadu provází hrozivé vize, že mě i mou skříň napěchovanou oblečením postihne celosvětová ekonomická krize, takže šetření mi připadá více než na místě.
Nasávání v Pařížské ulici Hned po Ježíšku jsem se tedy vydal do Pařížské ulice, abych si ještě užil onu pověstnou atmosféru vánočně nazdobené Prahy. Ano, i když se to může zdát neuvěřitelné a všichni, kdo mě znají, si teď nevěřícně klepou na čelo, opravdu jsem nešel utrácet, ale pouze nasávat. Nasávat povánoční atmosféru, samozřejmě. To bych však nebyl já, kdyby mě výlohy luxusních butiků nezaujaly více než zářivé žárovičky visící na lípách podél ulice. Slevy u Diora mě nechávaly naprosto chladným. I když jejich boty na podpatku připomínají malá umělecká díla, rozhodně bych je na své mužské sádelnaté nožce neunosil. Nic na tom nezmění ani fakt, že stojí namísto čtrnácti pouze sedm tisíc. O poznání hůř na tom však má pevná vůle byla ve chvíli, kdy jsem míjel výlohu butiku Gucci, odkud se na mě usmívaly luxusní kousky z kolekce podzim/zima 08 za poloviční ceny. Pořád jsem však měl na paměti ekonomickou krizi, a tak jsem zatnul zuby a raději si užíval vánoční osvětlení, které je zatím díky bohu zadarmo.
Cestou z luxusní Pařížské ulice zpět na lidovější Příkopy jsem bez zastavení úspěšně minul svou oblíbenou francouzskou pekárnu, kde bych si ještě před pár měsíci dopřál porci jejich úžasného cheesecaku. Odolal jsem mu a cítil se silnější než kdy předtím. Snad právě proto jsem se nebál vyrazit na slevovou kukandu do Beltissima, kde jsem si před Vánoci udělal radost nádhernou koženou taškou. Koupil jsem ji tehdy s úžasnou slevou pro stálé zákazníky, takže mě vyšla jen na... No prostě byla skoro zadarmo, mami. V Beltissimu už samozřejmě probíhaly obrovské slevy, a tak jsem se nemohl ubránit touze podívat se na cenovku své tašky a zjistit, jak dobrý kup jsem tehdy udělal.
To, co jsem uviděl, mě srazilo do designové sedačky, která jako by v obchodě byla přesně pro tyto případy. Mé žebradlo bylo ještě o pět tisíc levnější, než jsem ho před Vánoci se slevou koupil já. V tu chvíli jsem prožil menší kolaps. Podobně zlevněné byly i mé kotníčkové zimní boty z obchodu naproti nebo mikina a džíny, které jsem v zápalu nákupní horečky koupil před pár měsíci v obchodě o sto metrů dále. Najednou jsem se cítil zcela zoufale a začal jsem někde hluboko uvnitř pociťovat nutkavou touhu koupit vše, co se mi jen trochu líbí, když je to vlastně skoro zadarmo. Jako smyslů zbavený jsem vběhl do pasáže Myslbek a bral útokem jeden obchod za druhým. Kreditka zavařila terminál Má kreditka byla jen pár hodin po pravidelné finanční infuzi od mého zaměstnavatele, a tak nebylo co řešit. Kožená bunda, svetr, taška, triko, hodinky... Má milovaná plastová kartička tak nejspíš zavařila terminál, protože v jednom z obchodů náhle vypověděl službu.
„Hlásí to, že je přetížená síť,“ oznámila mi omluvným hlasem prodavačka. V tu chvíli mi to došlo! Slevové šílenství zachvátilo nejen mě, ale celý národ a všichni vyrazili do ulic v touze ulovit ten nejluxusnější kousek oblečení za tu nejnižší cenu, která se i tak rovná ročním nákladům na výživu jednoho dítěte v zemích třetího světa!
Sebral jsem svých pět tašek, kreditku a vyrazil pryč od všech slevových lákadel. Všude kolem byly zástupy lidí vláčejících obrovské tašky plné bot, oblečení a dalších neodolatelných módních výstřelků! Ženy, muži, děti a snad i pes nesoucí v zubech zlevněnou psí pochoutku podlehli slevovému šílenství, které nezničila ani celosvětová ekonomická krize. Měl jsem chuť odhodit tašky a zakřičet na celé Příkopy: „Lidi! Neblázněte, vždyť z nás dělají hloupé ovce!“ Pak jsem se ale opět zadíval na své nově nabyté módní svršky za bezkonkurenční ceny a radši se vydal směrem k domovu.
Když jsem se pak doma před zrcadlem promenádoval v novém oblečení, došlo mi, že slevy jsou jeden velký podvod. Nebo lépe řečeno ceny před slevami jsou jeden velký podvod, kterým obchodníci lákají nevinné zákazníky utrácet těžce vydělané peníze za věci, jejichž výrobní hodnota se rovná ceně luxusního čokoládového dortu z francouzské pekárny.
Když si totiž člověk uvědomí, za jaké ceny ve slevách obchodníci své zboží prodávají, a přesto na něm vydělají, zbudou nám všem už jen oči pro pláč. Z toho tedy vyplývá jediné možné řešení. Okamžitě se seberte a vyražte do obchodů nakupovat zlevněné zboží. Za měsíc už totiž bude stát o pár tisícovek víc a může se také stát, že finanční krize letos zasáhne každého z nás, a my si tak nepořídíme ani tílko z čínské tržnice.
Koneckonců proč si neudělat zásoby na zlé časy? Já už je mám.
***
Měl jsem chuť odhodit tašky a na celé Příkopy zavolat: Lidi, neblázněte, vždyť z nás dělají hloupé ovce!
