Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Povědomé země na Zambezi

Česko

Je tomu něco přes měsíc, co Zimbabwe překonalo další světový rekord - 21. srpna vydala místní národní banka bankovku (přesněji řečeno platební šek) v hodnotě 100 miliard zimbabwských dolarů. Pecen chleba v tom okamžiku stál bratru 1,4 bilionu. Jak se ovšem píše v Dějinách Zimbabwe, Zambie a Malawi, vydaných dva měsíce předtím, zimbabwský statistický úřad už beztak na začátku roku konstatoval, že inflaci není schopen měřit, protože v obchodech není žádné zboží. Kdyby v obchodech něco k mání bylo, překročila by místní hyperinflace už dávno jedenáct milionů procent. Robert Mugabe, který zemi vládne od získání nezávislosti v roce 1980, byl sice v prvním kole prezidentských voleb poražen vůdcem opozice Morganem Tsvangiraiem, do druhého kola už po další sérii násilných útoků vůči opozici šel sám a se zaručeným „vítězstvím“.

Historie bývalých britských kolonií spojených v 50. letech dočasně do Federace Rhodesie a Ňaska ukazuje, že cesta Zimbabwe k současnému katastrofálnímu stavu nebyla nijak samozřejmá. Z afrického kontextu se země vymyká vysokou gramotností a fungujícími veřejnými institucemi. Ještě na začátku 90. let byl životní standard střední třídy v Harare vyšší než třeba v Praze.

Český čtenář by rozhodně neměl podlehnout pokušení oblast odbýt jako další „vzdálené země, o nichž nic nevíme“. Ještě předtím, než se toto území stalo po proniknutí Britské jihoafrické společnosti faktickou součástí britského impéria, putoval „zemí Mašukulumbů“ (zambijských Iloů) cestovatel Emil Holub. Díky jeho článkům a dopisům tehdy byli Češi o odlehlých končinách na Zambezi paradoxně informováni téměř tak dobře jako Britové.

Před druhou světovou válkou byla v Rhodesii založena Baťova továrna, kterou místní českoslovenští emigranti řídili dalších třicet let. Od 60. let se tu hnutí odporu většiny černošského obyvatelstva proti rasistickému režimu bělošské nadvlády vyzbrojovalo československými zbraněmi. V sousední nezávislé Zambii působily na konci 60. let desítky československých expertů a mladí lidé z obou stran Zambezi do Prahy přijížděli za studiem. Více než šestisetstránková publikace afrikanisty Otakara Hulce (* 1935) a bývalého velvyslance v Harare v letech 2000-2006 Jaroslava Olši jr. (* 1964) podrobně mapuje historii všech tří zemí od jejich nejstaršího osídlení přes koloniální podmanění domorodých říší, nezávislost až po nejžhavější současnost.

Jak Zambie, tak i Malawi se po získání nezávislosti v roce 1964 postupně dopracovaly k režimu vlády jedné strany. Vládní praxi komunistického monopolu na moc, tak jak ji známe ze střední Evropy, se paradoxně spíše než provýchodní režim humanistického prezidenta Kennetha Kaundy přiblížila protototalitní diktatura malawijského vládce Hastingse Kamuzu Bandy. Ten se ovšem po většinu své vlády těšil přízni Západu a zároveň byl jedinou hlavou afrického státu, která si zadala spoluprací s jihoafrickým apartheidem. Porušování lidských práv totalitními a rasistickými režimy bylo zjevně hlubším fenoménem než sama studená válka, jak na to ostatně poukázal Otakar Hulec už v knize o osudech bývalých jihoafrických a českých politických vězňů.

VYŠLO ČESKY Dějiny Zimbabwe, Zambie a Malawi

Otakar Hulec, Jaroslav Olša jr. Vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008. 656 stran.

Autor: