Dnes o nadbytečných pleonasmech
Víte, čemu teoretikové slohu říkají pleonasmus? Je to vyjádření, které víckrát sděluje něco, co by stačilo jednou. A je to i svým způsobem překlad, dejme tomu z jazyka jednoduchého do složitějšího, který má svoje důvody i ztráty. Vezměte si kupříkladu, jak s nástupem kapitalismu přišla novinka, že pro oblbnutí zákazníka se k potenciálnímu nákupu nabízejí dárky. Přitom samotné slovo dárek najdeme už v reklamních tiskovinách zřídka. Vyčpívání významů je zejména v žánrech, jako jsou marketingové výkřiky, velmi rychlé, a tak už dávno všichni nabízejí dárek zdarma. Původně nepochybná vlastnost dárku se v té inflaci štědrosti ztrácela, tak se na ni muselo upozornit důrazněji. V poslední době pak zjevně dochází k dalšímu posunu, neboť několikrát jsem už četl, že k něčemu je dárek zcela zdarma. A to ty letáky moc nevyhledávám. Jiný případ takového obchodnického pleonasmu, ale zase s jinou motivací, jsem viděl poprvé předloni na podzim, častěji loni – pouliční prodavači inzerovali na cedulích vinný burčák, případně burčák z vína.
Mezi nejnovějšími trendy češtiny se mi zdá docela nápadný pleonasmus jiného typu, řekněme gramatický, vysvětlitelný obtížněji. Možná už jste taky slyšeli, jak sportovci říkají, že soupeř byl víc agresivnější, terén je čím dál víc měkčí nebo výkon mohl být víc dynamičtější. Nebo tuhle v rádiu hodnotil dirigent filharmonie generálku: Mělo by to být víc barevnější. Že by tendence ke složenému stupňování bez koncovek, jak je mají románské jazyky a namnoze i angličtina?
Pleonasmy vznikají ovšem i při skutečném překládání mezi jazyky, snad z nedostatku nadhledu nad originálem, a jsou jich tuny. Z jakéhosi hudebního serveru na mě vyběhl titul bezvadné ankety: Chcete, aby se Tokio Hotel vrátili zpět? (Posedlost tím, že kdekoli se vyskytne slovo back, musíme je nacpat i do češtiny, se projevuje například i v úžasném pozdravu vítejte zpět.) Onehdy zase jdu kolem televize a dabovaný herec říká: „Mám moc práce.“ A dabovaná herečka na to: „Jaký druh práce?“ Z takových hovadin se mi ježí poslední chlupy. Bodejť že v originále bylo What kind of work?. Ale česky přece stačí „Jakou práci?“, tím je to vyřízeno! Kdosi mi tvrdil, že překlady seriálů mají vyhrazeny blonďaté milenky producentů. Těžko říct, ale zajisté ne všechno se musí česky říct stejným počtem slov jako cizokrajně.
To jsou ovšem pleonasmy nechtěné nebo vynucené, existují však i záměrné. Jejich účelem zhusta je, aby prostota vypadala promakaně. Byly například podstatou jazyka na vojně – veškeré to zabezpečení realizace provedení něčeho mně už nikdo z hlavy nevytříská. Usmívám se ovšem i domněnkám, že říkat nic mnoha slovy bylo znakem oficiózního jazyka totalitního. Překládali jste už někdy evropskounijní moudra a směrnice? Princip tentýž. A v souvislosti s tou vojnou si ještě vybavuji jeden speciální případ. Jde o něco trochu jiného, ale podařeného, takový pleonasmus multiplex. To když na mě mimořádně bizarní tvor zvaný podplukovník Koukal řval: Mattuš, plnit si vaše povinnosti je vaše svatá povinnost!
Čímž jsem myslel, že sloupek o zbytečných slovech vtipně ukončím, ale z monitoru na mě zablikala reklama na jakousi mast nebo co a stojí tam psáno: Trápí vás nepříjemné hemeroidy?
***
Původně nepochybná vlastnost dárku se v té inflaci štědrosti ztrácela, tak se na ni muselo upozornit důrazněji: dárek zdarma
O autorovi| JAN MATTUŠ, překladatel
