Povodněmi jsou v České republice ohrožena všechna místa, která leží byť u sebemenšího potůčku, říká Milan Jermář, který pracoval jako poradce OSN pro vodní zdroje, později jako rozvojový poradce Evropské unie a nedávno napsal knihu Globální změna – cesta ze světového chaosu k budoucnosti.
* LN Jak si vysvětlujete stále častější povodně, které nyní přicházejí skoro každý rok, zatímco ještě nedávno existovaly mezi záplavami alespoň několikaleté přestávky?
Problém je v tom, že už žijeme v extrémně klimatickém období, které se vyznačuje střídáním sucha a přívalových dešťů. Ty pak způsobují častější a extrémní povodně. Příčinou těchto náhlých výkyvů počasí je globální oteplování. Povodňové škody rostou s časem exponenciálně, tedy způsobem, který pojišťovny a pojištěnci už nemusejí zvládnout. To se týká už i menších povodí, kde je výskyt bouří, smrští nebo jiných souvisejících katastrof, například sesuvů půdy, nepředvídatelný. Je nutné lidi na tuto situaci průběžně připravovat soustavnými a cílenými informacemi. Není totiž možné přesně stanovit, kdy a kde k náhlé průtrži mračen a následné povodni dojde.
* LN Máme se s vodním živlem smířit, nebo existují způsoby, jak se před záplavami ochránit?
Stručně řečeno, musíme dělat obojí. Ze zahraničí znám oblasti, kde jsou povodně velmi časté, a i v historických městech se musí se zatopením sklepů a přízemí počítat. Okna a dveře se před vzestupem hladiny utěsní poklopy a zařízení místností se přestěhuje se o patro výše. V Německu, kde často pobývám, stavební úřady mnohem důsledněji než u nás trvají na tom, aby se v záplavovém území už nestavěly nové domy, netvořily se tam sklady materiálu, natož aby tam vznikaly chatové kolonie apod. To je velmi důležité, protože velká voda může kládami nebo troskami chat ucpat mostní otvory a vzdout hladinu.
* LN A co ty možnosti ochrany?
Obrazně řečeno, sklízíme, co jsme zaseli. Přibližně od padesátých let až donedávna se intenzivní zástavbou pozemků podél řek se dále zhoršila povodňová situace téměř na všech českých a moravských řekách.
* LN Můžete uvést příklady?
V Pardubicích postavili značnou část sídliště Polabiny v údolní nivě. Ochrana před povodněmi stála více než celé sídliště. Všechny etapy nádrže Nové Mlýny na jihu Moravy se stavěly na základě falešných zdůvodnění. Snaha nechat vodu co nejrychleji odtékat je chybná. Přívalová vlna nabývá na síle a mohutnosti a ničí vesnice i města dále po proudu. Vymstilo se i to, že se voda udržuje v korytě řeky ochrannými hrázemi. To by nevadilo, kdyby zůstalo koryto v původní délce se zákruty, které průtok zpomalují a přirozenými nádržemi. Například podle Výzkumného ústavu vodohospodářského se délka Otavy a jejích přítoků zkrátila místy o 15 až 40 procent, Labe je v úseku Jaroměř-Mělník zkráceno o 55 procent. Dvakrát stoupla rychlost průtoku a doba odtoku se zkrátila o polovinu. Rychleji odtéká také voda ve Vltavě, k čemuž přispěla především soustava přehrad.
* LN Uvedl jste samé nákladné a rozsáhlé projekty. To vypadá na systémově chybný přístup…
Tak jednoznačně bych to neřekl. Ale je nutné si uvědomit, že územní plánování se musí přizpůsobit novým podmínkám, vyvolaným globální změnou klimatu.
* LN Co konkrétně máte na mysli?
Doposud se u nás při plánování zástavby a celé infrastruktury vychází ze statisticky vyhodnocených průtoků povodní, které zasáhly naše území v devatenáctém a dvacátém století. Přihlíží se také k dochovaným značkám připomínajícím hladiny katastrofálních záplav minulosti. Tato data ale v době klimatické změny, charakteristické přívalovými dešti a následnými povodněmi, ztratily svou reprezentativní hodnotu. Odhad budoucích záplav proto nelze určit s dostatečnou věrohodností.
* LN Když však nebudeme schopni stanovit rozsah povodní, jak se můžeme připravit?
Za nevhodné považuji používat termíny pětiletá, desetiletá, padesátiletá, stoletá nebo tisíciletá voda. Vyvolává to neoprávněný pocit bezpečí a dojem, že stupeň ochrany před živlem je dostatečný. V zahraniční literatuře jsou tyto pojmy postupně nahrazovány termíny „povodeň při extrémní hydrologické situaci“ a „nejvyšší pravděpodobná povodeň“. Bylo by účelné využívat je při návrhu protipovodňových opatření také u nás. Zároveň musíme neustále počítat s tím, že nejistota předpovědí poroste s klimatickými změnami a dnes maximální záplavy se vyskytnou zcela jistě znovu a budou zřejmě ještě větší než předchozí.
* LN Jaká místa v České republice jsou nejohroženější?
Zjednodušeně řečeno se dá říct, že všechna, která leží u vody. A jak je patrné z nedávných katastrof třeba v okolí Frýdlantu, nebezpečný může být i poměrně malý potok, protože po náhlé průtrži mračen se během několika hodin změní v divokou řeku. Ostatně, bezpečno není ani na svazích a pod nimi, tam zase hrozí sesuvy půdy.
* LN Máme se tedy postupně všichni odstěhovat na vrcholky kopců?
To je prakticky nereálné a navíc po delších deštích se svahy mohou promáčet a hrozí jejich sesuv.
* LN To zní dost děsivě, co nám tedy zbývá?
Za prvé je nutné chápat povodně jako přírodní jev, kterému nelze zabránit, takže ochránit úplně všechno nebude vždy možné. Další důležitou zásadou je uplatňovat systém ochrany na celé ploše povodí, nejen na ojedinělých úsecích, protože tak přívalovou vlnu jenom posuneme k sousedovi. Při rozhodování o nových protipovodňových projektech nelze vycházet ze zastaralých dat o x-leté vodě, ale je nutné zavést údaje „povodeň při extrémní hydrologické situaci“ a „nejvýše pravděpodobná povodeň“. V územních plánech je rovněž nutné vymezit hranice záplav a umožnit nerušený průchod povodní. Stávající stavby z údolních niv postupně odstraňovat nebo je upravit tak, aby záplavě odolaly. Zásadně se musí změnit koncepce úprav říčních koryt a jejich okolí. Cílem by mělo být zpomalit odtok, zvětšit záchytné prostory a zvýšit schopnost povrchu vsakovat vodu. Základních zásad je samozřejmě mnohem více, ale tyto jsou nejdůležitější. Nemusíme se tedy stěhovat někam na kopce, ale je nutné, aby všechny státní i zastupitelské orgány tyto zásady uplatňovaly.
* LN Teď o něčem jiném. Ve vašem životopise mě zaujalo, že jste od roku 1969 pracoval jako poradce OSN pro vodní zdroje v Íránu. Jak jste se k této pozici dostal?
OSN vypsala konkurz na toto místo. Přihlásil jsme se přes tehdejší ministerstvo zahraničního obchodu. Do Prahy přijel z New Yorku zástupce OSN, který pořádal pohovory s kandidáty různých zemí. Pak jsem sedl do auta a jel do Teheránu.
* LN Autem? To vám nezaplatili ani letenku?
Dopravu letadlem mi hradili, ale protože jsem se v roce 1969 obával, že mne na letišti v Ruzyni nepustí přes hranice, jel jsem přes tehdejší socialistické země. Měl jsem pobývat v Íránu několik let, a zamýšlel jsem reprezentovat na úrovni bohatých západních expertů. K tomu jsem potřeboval vlastní auto a luxusní vybavení bytu, třeba perský koberec a originály obrazů, a to jsem si odvezl.
* LN Jak dlouho jste do Íránu cestoval?
Asi týden. Byla to docela dobrodružná cesta. Vzpomínám si, že jsem si na mapě našel silnici, která procházela horami za Ankarou, na místě se ale ukázalo, že tam je jen prašná cesta plná výmolů, místy bez mostů.
* LN Co jste měl v Íránu na starosti?
Tehdejší vláda šáha Rézy Páhlavího využila zisků z prodeje nafty k modernizaci země, zahrnujícící i výstavbu přes dvě stě metrů vysokých přehrad a vodních elektráren. UNDP – rozvojový program OSN – mne pověřil ekonomickým průzkumem jejich širšího využití, pro zásobení vodou a závlahy.
* LN Mohl jste nějaké finančně náročné plány a projekty smést ze stolu?
Úloha experta OSN je jen poradní. Na tehdejší zástupce íránské vlády, kteří dohlíželi na stavby, se dalo působit jen argumenty. Napsal jsem desítky posudků konkrétních staveb a pak o tom diskutoval. Inicioval jsem a spolupracoval při založení státní plánovací kanceláře a státní projekční firmy, které pak připravovaly projekty velkoplošných závlah, zásobení vodou, její recirkulaci, využití odpadních vod, a kontrolovaly mezinárodní stavební firmy. Jak to dopadlo s výstavbou závlah už nevím. Poté, co jsem odmítl spolupráci s StB, mne naše tehdejší komunistická vláda z Íránu předčasně odvolala a z dalších služeb OSN vyřadila.
***
OSOBNOST MILAN JERMÁŘ
* Narodil se v roce 1933 v Plzni * Fakultu inženýrského stavitelství ČVUT absolvoval roku 1957
* Od roku 1967 řídil na ministerstvu lesního a vodního hospodářství investice úprav toků a vodních cest, spolupracoval na prosazení požadavků ochrany přírody při úpravě Otavy, Labe, Moravy, Dyje a Váhu
* V rámci OSN působil od roku 1969 jako poradce v plánovací komisi a ministerstvu pro vodní zdroje a energii v Íránu
* Pro Centrum přírodních zdrojů, energie a dopravy OSN v New Yorku a Světovou organizaci pro výživu a zemědělství (FAO) vypracoval desítky posudků a návrhů na komplexní využití velkých nádrží a hospodárné zásobování vodou
* V roce 1982 emigroval do Mnichova, kde spoluzakládal společnost pro rozvoj obnovitelných energií
* Komunistický soud jej v nepřítomnosti odsoudil na pět let vězení
* V letech 1984 až 1986 vedl německo-pákistánský tým při projektech vodních elektráren na řece Indu a v Himálaji
* Po roce 1989 působil jako expert Evropské unie na českém ministerstvu pro místní rozvoj a na ministerstvu zemědělství
