Uměřené užívání marihuany není trestným činem, a to ani v případě, že kuřák sedí zrovna ve vězení. Plyne to z nedávno zveřejněného březnového rozsudku nejvyššího soudu.
Drobný zlodějíček R. G. si 27. listopadu 2007 zapálil v bělušické věznici jointa. Dozorci ho ale chytili a soudy jeho poklesek braly jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Okresní soud v Mostě mu za to v květnu 2005 uložil čtyřměsíční trest a do vězení jej v září téhož roku poslal i ústecký krajský soud. Pak ale zasáhl ministr spravedlnosti, který podal ve prospěch R. G. stížnost pro porušení zákona. Nejvyšší soud mu letos 9. března vyhověl s tím, že ojedinělý joint není až zas tak nebezpečný. Oba nižší soudy podle březnového rozhodnutí vůbec neřešily, jestli R. G. konopí kouřil intenzivně, opakovaně, a dokonce ani to, jak marihuana působila na jeho chování. „V souvislosti s tím proto ani není zřejmé, jakou měrou (jeho jednání) ovlivnilo dosažení účelu trestu odnětí svobody,“ stojí v rozsudku.
Soudy navíc nerespektovaly právní zásadu ne bis in idem, když kuřáka marihuany potrestaly i přes to, že za toho samého jointa musel v Bělušicích strávit 14 dní na izolaci. Nejvyšší soud proto stíhání R. G. rovnou zastavil.
*** Kubo Mačák, který sbíral zkušenosti v mezinárodních trestních tribunálech pro bývalou Jugoslávii a Rwandu, se na právním blogu Jiné právo věnuje otázce, co si vlastně mohou v Libyi spojenci z hlediska mezinárodního práva dovolit. Dochází k závěru, že moc si vyskakovat nemohou.
Z rezoluce RB OSN ze 17. března podle něj plyne jen to, že spojenci mohou ochraňovat civilní obyvatelstvo a vytvořit a udržovat bezletovou zónu – tu ovšem opět jen kvůli ochraně civilistů. Spojenci naopak podle něj nesmí okupovat žádnou část Libye, nesmí svrhnout Muammara Kaddáfího a dokonce nesmí povstalcům dodávat zbraně. Minimálně ten poslední „zákaz“ je sporný. Mačák nicméně vychází z toho, že v rezoluci není o použití „nepřímé síly“ ani zmínka, pochybuje, že by povstalci nově nabyté zbraně striktně používali výhradně k ochraně civilistů, a navíc dodává: „Vzhledem k tomu, že použití síly povolené RB OSN je výjimkou ze všeobecného zákazu použití síly či hrozby silou v mezinárodních vztazích ... musí být vykládáno restriktivně.“ *** Čtení rozsudku nad manažery Edbusy potrvá zřejmě celých devět dní – až do chvíle, kdy soudce přečte jméno posledního z více než 12 tisíc podvedených. Podobné mamutí rozsudky mají vždy jeden nedůležitý, nicméně zajímavý aspekt – povolí soudce přítomným sedět, nebo je bude nutit hodiny stát, tak jak je nařízeno? Soudci na to jdou různě.
Ryze geniálně to vyřešil jeden pražský soudce. Sezení nepovolil, ale oznámil, že každý, kdo by pocítil jen záchvěv nevolnosti, se může posadit, aby se třeba náhodou nezhroutil. Asi pět minut stáli poctivě všichni, pak si sedl ten nejdrzejší, kterého během chvilky následovali úplně všichni. Povinnosti bylo učiněno zadost.
***
Ryze geniálně to vyřešil jeden pražský soudce. Sezení nepovolil, ale oznámil, že každý, kdo by pocítil jen záchvěv nevolnosti, si sednout smí.
O autorovi| VÁCLAV DRCHAL redaktor LN
