PRAHA Když se před dvěma lety nekvalifikovali fotbalisté Anglie na mistrovství Evropy, hledali si jejich příznivci náhradu. Komu by mohli během turnaje fandit? Našli si ale jen mužstvo, které za žádných okolností nepodpoří. Proč také přát úspěch Němcům...
K dalšímu přímému souboji dlouholetých rivalů dojde už tuto neděli, kdy se potkají v osmifinále mistrovství světa. Sledovaný zápas jako vždy probouzí řadu emocí. Když se angličtí a němečtí hráči potkají na hřišti, promítají se do jejich zápasů nejen předchozí vypjaté fotbalové souboje, ale i dějiny obou evropských velmocí.
Třeba narážkám na druhou světovou válku se anglický tisk nevyhýbal ani několik desetiletí po jejím skončení. „Achtung! Kapitulace,“ vyzýval soupeře titulek v listu The Daily Mirror před semifinále Eura 1996. „Pro tebe, Fricku, už šampionát skončil. Smeteme vás v bleskové válce,“ přidal se tehdy The Sun. Co na tom, že na hřišti se žádná jasná záležitost nekonala a Němci postoupili do finále po penaltovém rozstřelu.
Kromě historických souvislostí nelze pominout důležitý moment, který vztahům mezi fotbalovými konkurenty dodal další rozměr. Finále mistrovství světa z roku 1966, v němž Angličané vstřelili gól, který vstoupil do fotbalové mytologie.
Nikdo stoprocentně neví, zda se míč po střele Geoffa Hursta odrazil od břevna před, nebo za brankovou čáru. Sovětští rozhodčí gól uznali, Angličané vedení nepustili a dosáhli na svůj zatím jediný titul. Pocit ukřivděnosti z německé paměti nikdy nevyprchal, přestože existují hypotézy, že sudí nechybovali. Časopis Spiegel zveřejnil závěry výzkumu, ve kterém na základě počítačové animace došli odborníci k závěru, že všechno bylo v pořádku. Sám střelec Hurst naopak připustil pochybnosti o regulérnosti svého nejslavnějšího gólu.
Pro Angličany představoval každopádně památný úspěch z Wembley na dlouhou dobu poslední radost na německý účet. Následovala tři desetiletí, během nichž dokázali vyhrát nad Němci ve dvou ze čtrnácti pokusů, na evropském nebo světovém šampionátu dokonce ani jednou. Bilance z posledních sezon je vyrovnanější. Z posledních čtyř zápasů po roce 2000 vyhráli dva Němci a dva Angličané.
Kdo si myslí, že náboj na fotbalovém poli mezi Berlínem a Londýnem postupně ochladl, ten se mýlí. Když se nejuctívanější německá legenda Franz Beckenbauer nechvalně vyjádřil o tom, jak špatně na něj Anglie působila během remízového utkání se Spojenými státy, byl z toho na Ostrovech poprask. „Vypadalo to, jako by se Angličané vrátili do starých časů nakopávané,“ tvrdil kriticky. Včerejší Beckenbauerova slova poté už s vědomím blížící se bitvy zněla opatrněji. „K takovému zápasu by mělo na šampionátu dojít nejdřív v semifinále,“ zasnil se německý fotbalový „císař“.
Asi jen málokdo se na nedělní šlágr bude dívat jako anglický útočník Jermaine Defoe. „Je to jen další zápas. Zapomeňte na historii a všechno kolem. Soustřeďme se jen na svoji práci,“ prosil střelec postupového gólu proti Slovincům. Jenže copak to jde?
***
ANGLIE PROTI NĚMECKU: VELKÁ FOTBALOVÁ RIVALITA
5 nejvýraznějších momentů ze soupeření týmů, které se utkají v osmifinále mistrovství světa 2010
1. Nejslavnější sporný gól, Londýn, 1966 I po 44 letech je finále MS v Anglii stále nejdůležitějším zápasem, jaký spolu reprezentace obou zemí sehrály. Přineslo také nejkontroverznější moment - gól Geoffa Hursta v prodloužení, kterým anglický fotbalista zvýšil na 3:2. Rozhodčí jej domácím uznali, ačkoliv žádný záznam jednoznačně neprokázal, že míč přešel brankovou čáru. Angličané nakonec zvítězili 4:2 a získali titul mistrů světa. Na dávnou křivdu Němci dodnes nezapomněli. „Možná měli pravdu,“ připustil Hurst s odstupem času v roce 2001.
2. Hajlující výběr Albionu, Berlín, 1938 Poslední vzájemný zápas Anglie s Německem před vypuknutím druhé světové války začal ostudně. Na olympijském stadionu v Berlíně před 110 tisíci diváky při nástupu anglický tým použil nacistický pozdrav. Hajlováním měl podle britského ministerstva zahraničí vyjádřit úctu ke svým hostitelům. Přestože Angličané zvítězili 6:3, pro Hitlera bylo důležitější, že událost mohl využít pro propagandistické účely. Pět měsíců před mnichovskou konferencí.
3. První německé vítězství, Hannover, 1968 Oba rivalové se poprvé utkali dva roky po památném finále. Po sedmi anglických vítězstvích a jedné remíze ve vzájemných zápasech se také Němci dočkali první výhry. Jediný gól přátelského zápasu vstřelil Franz Beckenbauer.
4. Odveta ve Wembley, Londýn, 1996 K prvnímu zápasu na velkém turnaji po sjednocení Německa došlo až v roce 1996 v semifinále ME v Anglii. Domácí šli rychle do vedení, ale Němci vyrovnali a uspěli v penaltovém rozstřelu. Královna Alžběta II. nakonec předávala pohár pro šampiony po vítězném finále s Českem právě jim.
Málokdy v minulosti odjížděli Angličané do Německa s tak nízkým očekáváním jako během kvalifikace MS 2002. Realita se potom hodně lišila. V Mnichově řádil především útočník Michael Owen, který vstřelil tři branky. Angličané si vítězstvím 5:1 zajistili postup z prvního místa ve skupině.
Anglie - Německo 47:34 27 zápasů / 12 vítězství Anglie (7 do roku 1966) / 10 vítězství Německa / 5 remíz * do bilance jsou započítány zápasy se Spolkovou republikou Německo a s Německem. Anglie kromě toho třikrát porazila a jednou remizovala také s NDR.
