Neděle 5. května 2024, svátek má Klaudie
130 let

Lidovky.cz

Pozdní ústupky „věčného“ vládce

Česko

Vládl přes 23 let a nechával se volit 90 procenty Tunisanů. Včera se ale éra prezidenta Zína Abidína bin Alího uzavřela – zřejmě definitivně. TUNIS Na jedné straně pozvedl ekonomiku své země, na druhé straně však mnozí jeho režim označovali za jeden z nejrepresivnějších, a to i viděno měřítky arabského světa.

Tuniský prezident Zín Abidín bin Alí si svoji kariéru budoval v bezpečnostních složkách a v diplomacii. V 70. letech působil jako vojenský atašé v Maroku a ve Španělsku, v letech 1980–1984 pak byl tuniským velvyslancem ve Varšavě. Moci ve své zemi se – měsíc a půl po jmenování premiérem – ujal v roce 1987, když v nejvyšší funkci vystřídal Habíba Burgibu. Zakladatele moderního Tuniska tehdy nechal od moci odstavit kvůli dobrozdání lékařů, kteří Burgibu označili za nesvéprávného a neschopného vládnout.

Nový vládce země začal lákat zahraniční kapitál, Tunisko se začalo postupně vzmáhat a postupně se stalo oblíbenou destinací turistů. Kromě ekonomických zaváděl i některé další liberální reformy, posílil například práva žen.

Horší už to ovšem bylo v politické rovině. Dvakrát se nechal potvrdit v prezidentských volbách (1989 a 1994), ovšem bez přítomnosti protikandidáta. V roce 1999 sice připustil alespoň formální pluralitu v hlasování, vítězství se ziskem 99,4 procenta hlasů ale svět – tedy přesněji řečeno Západ – o jeho demokratickém smýšlení nepřesvědčilo.

Podobně dopadaly i volby následující, včetně referenda o nové ústavě z roku 2002. V posledních prezidentských volbách konaných v roce 2009 sice dostal „jen“ 89,6 procenta hlasů a stáli proti němu hned tři protikandidáti, ani to ale kritiky neumlčelo.

Bin Alí si navíc začal budovat i kult osobnosti, jeho portréty zdobily většinu veřejných míst. Betonování moci ale vládci, který své vzdělání získal ve Francii a Spojených státech, už dále neprocházelo. Nespokojenost začala doutnat především mezi mladou populací, která trpěla vysokou nezaměstnaností. Prezident se na poslední chvíli snažil situaci uklidňovat různými ústupky, ovšem marně.

Ještě počátkem měsíce protesty označoval za „teroristický čin“, později ale přišel se zákazem střelby do demonstrantů. Sliboval také snížení cen základních potravin, statisíce nových míst a především svůj odchod. Nejpozději se tak mělo stát v roce 2014, vývoj události byl ale rychlejší. Bin Alí byl od moci odstaven tak, jak se k ní dostal – nedobrovolně.

Autor: