Z četnosti údajů o státních institucích působících v oblasti nakládání s půdou by se na první pohled mohlo zdát, že vše důležité má na starosti Pozemkový fond ČR (PF).
Fond přitom skutečně hrál rozhodující roli v prodeji státní půdy, výdeji náhradních pozemků a vykrývání restitučních nároků z předlistopadového období. Tato jeho role ale pomalu končí a do popředí vystupuje, nebo by alespoň vystupovat měla, úloha pozemkových úřadů. Ty jsou totiž rozhodující složkou při realizaci komplexních pozemkových úprav, procesu, jehož cílem je především vytvořit funkční evidenci pozemků v krajině a zpřístupnit jednotlivé pozemky vlastníkům.
Kromě občanů a organizací, kterých se komplexní pozemkové úpravy týkají, ale o pozemkových úřadech laická veřejnost moc neví. I proto, že za dvacet let po listopadu jsou tyto úpravy provedeny jen asi na třinácti procentech území Česka.
Tyto úpravy a identifikace vlastníků i nájemců půdy jsou základním předpokladem pro úspěšný rozvoj venkova. I proto je zarážející, že zatím diskutované „teze transformace PF“ počítají i do budoucna s vyšší rolí fondu na úkor pozemkových úřadů. Návrh v zásadě počítá s „překlopením“ stávajícího PF do „Pozemkového úřadu ČR“ a jeho spojením s dosavadními regionálními pozemkovými úřady v rámci snižování počtu institucí v resortu ministerstva zemědělství. To je zcela v rozporu s původní ideou vytvoření Národního pozemkového úřadu, který by spojoval státní organizace v oblasti nakládání s půdou do jediné, a kde by byl překlopený PF jen jednou ze sekcí, přičemž dominantní roli by hrály právě pozemkové úřady.
To by naopak logiku mělo – současný fond již prakticky státní půdy prodávat nemůže, protože téměř žádnou nemá. Jeho hlavní prací tak bude správa pohledávek za předchozí prodeje půdy, případně směna státních pozemků za pozemky jiných vlastníků při státních zakázkách.
Naopak dostatečné kompetence pozemkových úřadů jsou klíčové pro urychlení pozemkových úprav a protipovodňové prevence, což je dnes hlavní odpovědností státu. Práce pozemkových úřadů je navíc nikdy nekončícím procesem, neboť i již jednou provedené úpravy je nutné stále aktualizovat. To o sobě zbytkový PF, jehož činnost má být z rozhodnutí vlády ukončena nejpozději do konce roku 2012, rozhodně tvrdit nemůže.
Vznik Národního pozemkového úřadu, který by byl vyjmut z působnosti ministerstva zemědělství a existoval by jako samostatná instituce pod kontrolou vlády, by také výrazně omezil riziko korupce při nakládání s pozemky. Lobbismus je vždy složitější, pokud musí jít napříč politickým a resortním spektrem. Ostatně – princip vládou kontrolované instituce zakotvoval již zákon z roku 1919. A protože to bylo funkční řešení, bylo by žádoucí se v tomto případě řídit sloganem ze známé písničky – „neopouštěj staré věci pro nové“.
***
Hlavní role Pozemkového fondu pomalu končí a do popředí vystupuje, nebo by alespoň vystupovat měla, úloha pozemkových úřadů
O autorovi| PETR HAVEL publicista
