Pozoruhodné drama Einsteinovy ženy

Kdyby se Mileva Maričová narodila v běžné rodině, skončila by malá, nenápadná, kulhající dívka nejspíš u pletení punčoch. Mileva však měla otce, který, ač sám bez vyššího vzdělání, rozpoznal její nadání a touhu po vědění. V roce 1890 ji poslal na jedno z mála gymnázií, která byla ochotna vzdělávat dívky a posléze byl ochoten financovat i studium na univerzitě v Curychu. Jejím spolužákem byl téměř o čtyři roky mladší Albert Einstein. Dlouho to vypadalo jen na přátelství dvou hloubavců. Když Mileva začala mít pocit, že by se vztah mohl změnit v milostný, odjela do Německa. Nakonec se ale, i pod vlivem Einsteinových dopisů, vrátila. Otěhotněla, odjela domů do Srbska porodit holčičku (o jejímž osudu se však nic neví), a posléze se do Curychu vrátila. Sama. Vztah pokračoval a došlo i ke sňatku, z něhož posléze vzešli dva synové. Ty už rodiče vychovávali společně. Byli spolu téměř dvě desetiletí a celou dobu Mileva s Einsteinem spolupracovala. Pomáhala mu zejména s matematickými výpočty. Pak se všechno zbortilo. Pracovitá, avšak velmi uzavřená žena zůstala v Curychu s dětmi sama, dlouho dokonce takřka bez prostředků.