I proto nyní slaví úspěch takzvaný coworking – zjednodušeně řečeno společenství lidí na volné noze sdílejících společnou kancelář – fenomén, který se v posledních letech šíří světem a nedávno dorazil i k nám, do České republiky.
Coworkingové hnutí vzniklo poměrně nedávno v Kalifornii a v loňském roce dorazilo i do Česka, když v listopadu 2009 bylo v Praze otevřeno první coworkingové centrum. Od té doby vyrostla řada dalších. Již nyní fungují tato centra kromě Prahy také v Brně a Písku, nová mají v nejbližší době vzniknout také v Jihlavě a Ostravě.
Jak přiznávají zakladatelé prvních coworkingových center u nás Jan Sekera a David Odstrčil, inspiraci nalezli u našich severních sousedů v Polsku, kde coworking již nějakou dobu s úspěchem funguje.
Provozování takové coworkingové kanceláře ale není, jak by se možná mohlo zdát, žádnou charitativní činností. Členové společenství za pronájem místa v kanceláři platí, a potenciálně se tak jedná o velmi zajímavou podnikatelskou příležitost.
Pokračování na straně 15
Dokončení ze strany 1
Coworking v překladu znamená spolupráce. Jeho základem je sdružení lidí pracujících povětšinou na volné noze. Ti si pronajímají místo ve sdílené kanceláři, respektive coworkingovém centru, jak se tato kancelář nazývá. Zde mají k dispozici obvyklé kancelářské zařízení – stůl, tiskárnu, připojení k internetu či projektor – a k tomu kuchyňku a společné odpočinkové zázemí. První takové coworkingové centrum bylo založeno v roce 2005 v americkém San Francisku. A co vlastně láká lidi na volné noze do coworkingových kanceláří? Proč nepracují v pohodlí domova, kde mají svůj klid, nic je neruší, a raději si připlácejí za místo v kanceláři, kam musejí den co den dojíždět? Podle Davida Odstrčila, provozovatele coworkingového centra a zároveň překladatele na volné noze, existují dva hlavní důvody – snaha dosáhnout vyšší efektivity práce a potřeba sociálního a profesního kontaktu. „Nevíte, jaké je to trávit většinu svého času v jedné místnosti. První měsíc nebo i rok vám přijde skvělé, že můžete pracovat a ani se nemusíte svlékat z pyžama, ale po čase vám z toho začne takříkajíc hrabat,“ říká Odstrčil. A problémem není podle něj pouze sociální izolace, ale i ta profesní. Jak dodává: „Je velmi těžké udržet se ve styku s profesním vývojem, s profesní realitou, když jste celý den zavřeni sami doma. V coworkingovém centru jste neustále v kontaktu dalšími lidmi, a to nejen z vašeho oboru,“ říká Odstrčil. Jeho domněnku o nízké efektivitě práce z domova potvrzuje Lukáš Uhl, provozovatel seznamovací agentury. Na otázku, jak se mu pracuje v coworkingovém centru, odpovídá: „Je to paráda. Dřív, když jsem dělal doma, jsem trávil spoustu času koukáním na videa na YouTube nebo jinými zbytečnostmi. Teď, když vidím, že všichni kolem pracují, nutí mě to pracovat taky.“
Složení takové sdílené kanceláře bývá poměrně různorodé. Obvykle převažují IT odborníci, programátoři a webdesignéři, ale pracují zde i lidé dalších profesí – překladatelé, účetní, nejrůznější poradci či provozovatelé e-shopů – prakticky kdokoliv, kdo ke své práci nepotřebuje více než počítač, internet a telefon.
