Zkuste si malý test. Představte si, že jste vládcem zkorumpované země a nahrabané peníze máte - jak jinak - ve Švýcarsku. A teď se z novin dovíte, že Švýcarsko zmrazilo veškerá konta, na kterých by mohli uchovávat nelegální prostředky uprchlý tuniský prezident a jeho blízcí. Jak zareagujete? Asi zaklením, že pravidla světa, jak jste ho znali, už neplatí.
Tedy není to blesk z čistého nebe. Konta proslulých hrdlořezů nejsou už léta bezpečná ani ve Švýcarsku. Ale konta tuniského prezidenta? Představitele země, jež byla z celé Afriky pokládána za nejklidnější a její ekonomika za nejkonkurenceschopnější? Země, kde fungovala nezávislá média, netekla krev a lidé nemizeli beze stopy? A přece je Švýcarsko zmrazilo. Jste-li stále ještě v roli onoho kleptokrata, musíte si připadat zrazeni. Asi jako mafián Johnny Caspar, jenž ve filmu Millerova křižovatka nadává: „Dospělo to až tak daleko, že obchodník nemůže věřit v zisk ze zápasu, který sám zfixloval. Míří to k anarchii a to nás přivede zpátky do džungle.“
To je ono. Švýcarsko - země, kde mizely zisky hrdlořezů i pouhých kleptokratů jako v džungli - nastolilo poměry, kdy zákony džungle dopadají právě na hrdlořezy a kleptokraty. Transparence, kterou v 90. letech odstartovala aféra „spících kont“ (osiřelých účtů obětí holokaustu), se šíří dále. Loni soud rozhodl, že rodina bývalého haitského diktátora Duvaliera má nárok na jeho miliony, ale švýcarská vláda konta stále blokuje. Je to džungle? Ano, ale pro Duvaliera.
Bylo by zajímavé vidět, jak se tváří dosud úřadující kleptokrati na zprávu o zmrazení tuniských kont. Svěřili by teď do Švýcarska své peníze vládci typu Lukašenka, Karimova či Alijeva? Pokud váhají, máme pro ně radu: Svěřte ty prachy džungli.
