* LN Uvažovala jste někdy za tu dobu o odchodu?
Už osm let takzvaně přesluhuju, jelikož v roce 1998 jsem ohlásila, že do dvou let odejdu, aby se ke slovu dostala nová krev. Tragická smrt Petra Lébla mě tady ale zastavila a pak se také začala neúměrně protahovat transformace divadla a já souboru slíbila, že s ním po tu dobu zůstanu. Takže se takhle pomalu blížím polovině magických 33 let zakládajícího ředitele Vladimíra Vodičky, což mi vždy přišlo jako neskutečná doba.
* LN Dokázala byste pojmenovat, co pro vás Zábradlí znamená?
Když se mě takhle zeptáte, tak se mně vždy vybaví první setkání na přelomu 70. a 80. let, kdy jsem začala studovat a kdy Zábradlí pro mě byla úžasná meta. Ať to bylo chodit sem na představení, nebo si číst v tehdy nedostupných materiálech o tom, co skvělého se tu dělo v 60. letech, jak se hrál Ubu, Zahradní slavnost. No a když pak člověk začne v takovém divadle pracovat, je těch okouzlujících okamžiků méně. Pro mě jsou to třeba chvilky na představeních a potlesk diváků, ale jinak se bohužel věnuju ryze nedivadelním záležitostem, jako jsou úklidy, přestavby, mzdy, hádání se s radou hlavního města. Ovšem i když jsem na představení, tak často víc sleduju, co na to diváci, jestli se nenudí nebo neuráží. A přemýšlím, co se musí udělat.
* LN Do divadla jste přišla s Petrem Léblem, jak se divadlo dostalo přes jeho tragický odchod?
Mě osobně nakopl herecký soubor. Dva roky trvalo, než nás Petr přestal v dobrém i v tom horším ovlivňovat, protože s námi jakoby stále byl a některým osobnostem to svazovalo ruce. Pořád se poměřovali s tím, co by Petr udělal. A takhle nejde pracovat, takže jsme pomalu nabírali dech a teď mám dojem, že jsme našli nový směr, profil divadla teď vytvářejí režiséři Juraj Nvota a Jan Nebeský a posouvají ho dál.
* LN Jaká je budoucnost Zábradlí, přeměníte se na jiný druh subjektu, nehrozí vám zánik?
Právě jsem se dozvěděla, že rada města nás „prodloužila“ do roku 2010. Takže zase provizorium, v němž jsme už pátý rok. Zase se transformace protahuje. Dramaturgické plány se dělají s tříletým předstihem a to my nyní vůbec nemůžeme a podepisuje se to na nás. Teď se věnujeme oslavám, ale jakmile budou za námi, sedneme si s uměleckou radou divadla a musíme to řešit.
Oslavy i premiéry
Jean-Luc Lagarce: My, hrdinové Inscenace k 50. výročí DNZ, česká premiéra 18. 12. 2008 Per Olov Enquist: Blanche a Marie česká premiéra březen 2009 Kelly McAllister: Putování s urnou česká premiéra duben 2009 Christopher Hampton: Řeči léčí česká premiéra květen 2009
