Za protektorátu české plány načas nacisté smetli ze stolu. Prosazovali svoji variantu, která počítala s přímějším překonáním Prahy od západu na východ – v oblasti nynější Jižní spojky.
Prvorepublikový okruh se vrací na scénu v šedesátých letech minulého století. Komunisté původní dopravní plány postupně korigují a upřesňují. Lámou si hlavu především s tím, jak překonat křivolaký střed Prahy.
První plány počítají s takzvaným roštovým systémem. Okruh měly doplnit dvě severojižní magistrály, které by dokázaly odvést dopravu z centra města. Jedna z nich se postavila. Severojižní magistrála proťala centrum, oddělila Václavské náměstí od Vinohrad a zavinila zbourání Těšnovského nádraží. Proto ji také mnozí Pražané bytostně nenávidí. Svůj účel ale splnila. Dokázala totiž vyčistit centrum města od aut. Pomohla uvolnit ulice Jindřišská, Rytířská či Příkopy, které byly předtím intenzivně využívány.
V 70. letech se plány mění. Tzv. radiály nahrazuje vnitřní okruh. Tedy nynější Jižní spojka, Strahovský tunel či budovaný tunel Blanka. Vnější okruh však stále žije. Ovšem stále jen na papíře.
Poprvé se koplo do země v 80. letech, kdy vznikly první úseky na východě a západě města. Pesimistické plány na dokončení okruhu tehdy zmiňovaly rok 2000. Po včerejším dokončení nejdelší jižní části však zbývá dostavět stále více než polovinu okruhu. Datum dokončení celého okruhu je stále v nedohlednu. Rok 2015, který uvádí ministerstvo, je tak spíše nesplnitelným snem.
