MANAUS/BRASÍLIA Rozlehlé deštné pralesy a v nich ještě neprozkoumaná místa a neznámé indiánské kmeny. Tak vypadá jeden z 26 brazilských států Amazonas.
Rozkládá se na rozloze více než 1,5 milionu kilometrů čtverečních, což je asi dvacetkrát Česká republika. Svým nepřeberným množstvím druhů rostlin či ptactva je unikátní. Jen hodinu a půl cesty z džungle se nalézá svět naprosto odlišný – provinční metropole Manaus. Vzkvétající město, kde se nacházejí krásné pláže i pobřežní promenády.
A v neposlední řadě i úchvatný soutok řek Rio Negro a Rio Solimoes. Rtuť na teploměru se během dne šplhá téměř ke čtyřicítce, lákavě teplá je i voda. Jenže zdání klame a neuvěřitelně silný proud může koupání proměnit v riskantní záležitost. Přesvědčil se o tom i český prezident Václav Klaus, který do Manausu zavítal během své cesty po Jižní Americe.
Když se jeho loď vracela od soutoku zpět do Manausu, prezident se společně s dalšími odvážlivci odhodlal k vykoupání. Jenže proud byl tak silný, že vrátit se zpátky k lodi prostě nešlo. Naštěstí se v okolí pohybovala i tři plavidla místní policie se záchranáři, takže všechny plavce bezpečně pochytali a dostali zpět na loď. „Bylo to opravdu nebezpečné, někdy ten proud nebývá tak silný, tentokrát to bylo ale opravdu příliš,“ uvedl pro LN Theo Correa z místní turistické agentury.
Stát Amazonas žije vleklým sporem o kácení deštných pralesů. A ani český prezident, který je znám svými vyhraněnými názory na ekologická témata, si nenechal ujít příležitost do této vypjaté debaty zasáhnout. V minulých letech totiž bylo ročně vykáceno okolo 20 tisíc kilometrů čtverečních pralesa. Brazilská vláda si ale dala za cíl, že v roce 2020 ve srovnání s rokem 2005 sníží kácení pralesa o 80 procent. „Oni mají pocit, že jim je absolutně zakazováno vykácet jeden metr brazilského pralesa. Zlobí se na svět, na brazilskou vládu, že jim to zakazuje. Takže se těší na úspěch kodaňské konference a já jsem jim říkal: To jste nerozumní, když ta konference uspěje, tak ty zákazy budou z OSN pro vás ještě přísnější,“ prohlásil k tomu Klaus. Česká stopa v Brasílii Brazílie je největší jihoamerickou zemí a rozprostírá se na téměř polovině kontinentu. Její rozlehlosti odpovídají i rozdíly, které tu mezi jednotlivými oblastmi panují. Stačí například přeletět z Manausu do hlavního města Brasílie, a místo tropického počasí vás vítá déšť a „jen“ nějakých 25 stupňů. A ještě viditelněji se změní scenérie. Místo pulzujícího města ležícího v srdci deštných pralesů se člověk najednou ocitne uprostřed betonových staveb futuristického střihu.
Brasília je brazilskou metropolí relativně krátce – necelé půlstoletí. A za její vznik mohou tak trochu i Češi. Město totiž nechal vybudovat brazilský prezident Juscelino Kubitschek de Oliveira, vnuk českého emigranta Jana Nepomuka Kubíčka. Mezi Brazilci Kubitschek proslul jako velmi charizmatický politik. Jako člověk, který navzdory nepříznivým přírodním podmínkám vybudoval z ničeho nové hlavní město uprostřed polopouště.
Brasília začala jako metropole fungovat v roce 1960 a prezident Kubitschek osobně dohlížel na jeho výstavbu. Dnes je tento krok hodnocen dvojím způsobem. „Řada lidí říká, že to byl projekt, který neposloužil ničemu a bylo to vyhazování peněz, jiní si ale zase myslí, že to naopak sjednotilo Brazílii a pomohlo k rozvoji vnitrozemí,“ říká český velvyslanec v Brazílii Ivan Jančárek.
Pravdou je, že Brasília je velmi specifická. Je to město, kde téměř nejsou chodníky a také žádná jména ulic. Orientujete se podle písmen a sektorů. Na jednu stranu Brasília působí úřednicky a sterilně, na druhou se zde nacházejí zásadní architektonické skvosty jako například katedrála či budova Kongresu. To ostatně není žádným překvapením. Kubitschek si totiž najal na výstavbu proslulého brazilského architekta Oscara Niemeyera. Ten dal městu futuristický nádech a své charakteristické křivky, o kterých sám kdysi řekl, že jsou „poctou brazilským ženám“. Inu, ani v tomto úřednicky chladném – byť sluníčkem rozpáleném – městě se nezapře jihoamerický duch.
O autorovi| Tereza Šupová, zvláštní zpravodajka LN v Brazílii
