Kdysi, v té pradávné době vánočních pohlednic, vzdálené pouhých pár let, přicházela v tomto čase poštou přání. Klidu a pohody na Vánoce, štěstí do nového roku. Když už přišla nějaká ta výzva, pak s jemným pokynem, abych ji přeposlal deseti dalším známým, jinak přeruším celosvětový řetěz štěstí a stane se něco strašného. Jak mně, tak světu.
Letos jsem si uvědomil, že s rozšířením elektronické pošty chodí různé výzvy stále častěji. Pominu-li ty, které dostávám celý rok a neodbytně mě vyzývají, abych na něčem zbohatl (většinou v ekonomické angličtině, takže ani nepochopím, na čem), pak jsou to nejčastěji výzvy k účasti na nějaké demonstraci či petiční akci.
Nejvíc mě pobavila ta, která mě vyzývá, abych v poslední adventní neděli v určitou hodinu (záměrně neuvádím kterou) zapálil všechny svíčky na adventních věncích a zároveň zhasl všechna světla a elektrospotřebiče. S arogancí ČEZ, který „tahá z našich kapes stále víc peněz na nestydaté platy několika manažerů“, už je prý potřeba konečně něco radikálně udělat a tohle je nejlepší způsob, jak energetický gigant a) viditelně upozornit, že všechno si líbit nenecháme, a b) citelně ranit, protože technicky je pro něj náhlý pokles a pak zase vzrůst odběru stejně bolestivý jako dobře mířený kop do rozkroku. Proč píšu, že mě pobavila, když vyzývatelé v podstatě mají pravdu? Protože je to zhruba rok, co jsem přesně totéž na tomto místě navrhoval. Jen bez určení konkrétního času a v nadsázce. No vida - rok trvalo, než nápad oběhl zeměkouli hlav jako ten starý klasický Řetěz štěstí, a už je z nadsázky realita...
I další e-mail jsem po dlouhém váhání zařadil mezi výzvy. Byť se tváří poučně a přišel mi s dovětkem „Dobrá inspirace pro dnešní justici“. Cituje císařský patent Karla VI., přetištěný z časopisu Světozor (1871), který vyzývá k pronásledování cikánů. Všichni dospělí muži mají podle něj být polapeni a provazem utraceni, „silným, však osmnáctého roku ještě nedosáhnuvším klukům a dospělým ženským cikánské roty“ pak má být uříznuto buď levé, nebo pravé ucho podle toho, v kterém markrabství polapeni byli, a „poté ať je kat metlami mrská a za hranice té které země odvede“.
Pochopil jsem, že šťastné a klidné Vánoce se už přežily stejně jako ty pohlednice. A že kdo je skutečně uvědomělý občan, kterému záleží na štěstí světa, měl by si o adventu nabrousit nůž, všechno pozhasínat a pod rouškou tmy si jít uříznout nikoli vánoční stromeček, ale pár cikánských uší jako správnou ozdobu na něj.
Já už na tyhle moderny nejsem. Nejspíš si naopak rozsvítím stojací lampu u křesla a usednu k textům, které mi přišly před pár dny nikoli mailem, nýbrž mi je předal z ručky do ručky letitý kamarád. Občas si překládá pro potěchu svou i svých kamarádů staré neznámé filozofy a myslitele. Píše se tam například: „Zkušenost učí, že heslo PRAVDA VÍTĚZÍ si vymysleli vítězové.“ Nebo: „Je starou pravdou, že milovat celé lidstvo je snazší než přestat nenávidět tchyni.“ Nebo: „Ke všemu potřebujeme pomocníky. Jen oheň, který na nás čeká v pekle, si každý z nás zapálí sám.“
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
Pochopil jsem, že kdo je skutečně uvědomělý občan, kterému záleží na štěstí světa, měl by si o adventu nabrousit nůž a všechno pozhasínat
