Pozlobilo čtenáře právníka slovo zcizit ve smyslu ,ukrást‘ (Hrdina Jan Šimsa, LN 11. 3.). Čtenář za jediný správný význam zcizit pokládá ,legální převod vlastnických práv na jiný subjekt, a to prodejem či darováním‘. Podle něj „zcizit a odcizit nelze používat libovolně, protože k čemu by pak byly různé předpony užitečné“? To je přístup chvályhodný, avšak ignorující fakt, že jazyk si, pravidla nepravidla, bohorovně plave svým směrem nehledě napravo nalevo, ba ani vpřed, jsa podoben kondičním plavcům „jáistům“ ve veřejných bazénech.
Postavil jsem se na obranu významu užitého v Lidových novinách. Slovník spisovného jazyka českého (1989) uvádí jako první význam ,neprávem si přisvojit; odcizit, ukrást, vzít, odejmout‘. Jako řidší pak ono právnické ,převést, zpravidla za úplatu, z jednoho právního subjektu na druhý‘. Přidává ještě knižní ,učinit cizím, vzdáleným, lhostejným, chladným‘. Slovník spisovné češtiny (2007) významy zcizit okleštil už jen na ,odcizit, ukrást, vzít‘. V odpověď pan čtenář zapochyboval o kvalitě slovníků a svůj díl jsem dostal i já, neuznavší jeho pravdu. Zdá se, že i náš čtenář chodí do bazénu... Pohrozil mi Ústavem pro jazyk český. Jenže to jsou mí kamarádi a dali mi za pravdu - marnivá čeština má zkrátka plné skříně slov, která mají jiný význam ve sféře odborné a jiný pro běžnou komunikaci.
Uvedený případ mi však připomíná bolavou skutečnost, že významových nepřesností lze v článcích přicházejících do korektorny LN potkat nemálo a že ne všechny za své kolegy napravíme. Vyjdou tak na stránkách novin, kde právem rozčílí ty čtenáře, kteří ještě nad naší mateřštinou nezlomili hůl.
Rubrika vychází každý pátek
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, ondrej.tucek@lidovky.cz
