Richard Francis Burton (1821-1890) v závěru života působil jako britský konzul v Terstu. Toto rakouskouherské město, místo Burtonovy smrti, je pro jeho život příznačné. Terst totiž byl prostorem, kde se mísila italská kultura s německou a jihoslovanskou. A Burton by se dal zas nazvat multikulturní osobností.
Britský důstojník, diplomat, ale také špion byl plodným spisovatelem, který mimo jiné přeložil Příběhy tisíce a jedné noci a Kámasútru, a taktéž etnologem, jenž údajně ovládal devětadvacet jazyků. Proto není divu, že o této výrazné postavy 19. století bylo natočeno několik filmů a napsáno již mnoho knih. Další v řadě je román Sběratel světů (2006) od německy píšícího Iliji Trojanowa.
Po mistrových stopách Vztah Iliji Trojanowa (1965) k Burtonově odkazu ale není jen „románově zištný“. Současný autor je po celý život také zdatným cestovatelem. Nejprve v šesti letech s rodiči přes Jugoslávii a Itálii doputoval do Německa, kde rodina požádala o politický azyl. O rok později ale již přesídlila do Keni, v jejímž hlavním městě otec budoucího romanopisce získal práci.
Sám Ilija Trojanow se potom vrátil do Německa a v Mnichově začal studovat práva a etnologii, ale nakonec odešel pracovat do nakladatelství, která se specializovala na vydávání africké literatury. Na svém kontě má několik překladů děl afrických autorů a také řadu knih o Africe. Cestovat ovšem Ilija Trojanow nepřestal. Pobýval v indické Bombaji, později se přesunul do Kapského Města. Jako prozaik debutoval knihou s příznačným názvem Die Welt ist gross und Rettung lauert überall (1996).
Výpočet míst, kde autor pobýval, je podstatný i v souvislosti s románem Sběratel světů. Rozsáhlý text je totiž - vedle krátkého úvodu a závěru popisujícího poslední chvíle v Terstu - rozdělen do tří dílů.
V první, indické části se Burton objevuje v roli britského důstojníka, který se projevuje vysokou jazykovou schopností a také snahou do nového prostředí co nejvíce proniknout, a to i tak, že se začne oblékat podle domácích zvyků a přijme tamní náboženství. Ve všech částech románu Trojanow kombinuje hlavní proud vyprávění s dalším „hlasem“, v tomto případě je to bývalý Burtonův sluha, který si nechává sepsat doporučující dopis, aby získal další práci. Dopis se však i v důsledku písařova zvyšujícího se zájmu pořád natahuje... Kreslíme mapy, jak je třeba Druhá část zastihuje Burtona jako poutníka cestujícího do Mekky a Medíny. Popis této pouti je střídán s rozhovory mužů, kteří se snaží získat o špionovi Burtonovi co nejvíce informací. Kdo by ale čekal, že zde bude román nejnapínavější či zkrátka nejpřitažlivější, bude patrně zklamán. Jako kdyby autorovi tento „triviální“ způsob vyprávění nebyl vlastní, či na něj vůbec nechtěl přistoupit.
Velmi dobře naopak vyznívá závěrečná část pojednávající o snaze objevit pramen Nilu, o cestě k africkým jezerům. Zde se popis výpravy prolíná s ústním vyprávěním jednoho z černošských sluhů. A i zde, stejně jako v prvním případě, hraje výraznou roli okouzlení samotným příběhem. Ruku v ruce s tímto literárním efektem ale přichází rovněž upozornění na nevěrohodnost, na přibarvování vyprávění. To se týká rovněž map, které Burton a spol. vytvářejí - a kde dávají horám a jezerům nová jména.
Ilija Trojanow napsal román, který vedle současných klipovitých próz působí velmi poctivě - „nevycucaně z prstu“. To je ovšem rovněž jeho limit - Sběratel světů nedokázal přervat vlákna vedoucí k životu Richarda Francise Burtona. Tak se ale zas o něm mohou něco dozvědět ti, kteří by žádnou z jeho biografií nikdy neotevřeli.
***
HODNOCENÍ LN ****
Ilija Trojanow: Sběratel světů Přeložila Renáta Tomanová Host, Brno 2008, 448 stran
