Když jsem před pár lety poznal skupinu The Frames, žádné Falling Slowly se nekonalo. Naopak, propadl jsem jim velmi rychle. Hudbě sebevědomé a zároveň lyrické se špatně klade odpor. Známé a příbuzné jsem hned začal evangelizovat pro svého nového bůžka, ale jejich uši zůstávaly hluché. Cédéčka se mi vracela nepřepálená, často i neposlouchaná. Děti nedojal ani zákeřný argument, že píseň Red Chord by neměla chybět na mém pohřbu. Pak se objevil film Once, a kdekdo zavětřil. Žena se z něj vrátila s podivně zářícíma očima a dcery se mě ptaly, jestli znám „tu novou“ kapelu. Myslel jsem, že kalich hořkosti jsem tím již vyprázdnil. A do toho si Irglová s Hansardem dostanou Oscara! Reakce přišla záhy: „Hele, Oskaři, nebo Oskary!?“ vítal mě v den únorového vítězství kolega.
Povolal jsem na pomoc osvědčenou mordpartu z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český. Komisařka Barbora Hošková uvádí, že systémové je neživotné skloňování Oscarů (vzor „hrad“), ovšem ve spojení „dostal Oscara“ je obvyklé používat tvar životný (srov. „najít hřiba, dát si panáka“). V inkriminovaném 1. pádě množného čísla však podle Hoškové v neutrálním spisovném projevu upřednostňujeme podobu neživotnou („rozdávaly se Oscary“) ve smyslu,rozdávaly se ceny‘. Hošková ale neodmítá ani životnou variantu „Oscaři byli rozdáni“. „Podoba Oscaři se prosazuje jistě proto, že se jedná o osobní jméno a proto, že soška má lidskou podobu. Vypadá jako postava, která nese jméno Oscar, což s sebou nese tendenci k životnému pojmenování - blíží se to pojet,byli uděleni panáčkové jménem Oscar‘,“ uvádí.
Že vám z toho slalomu jde hlava kolem? Oscary/Oscaři jen dobře ukazují, jak o sebe třeská systém a praxe. Že nelze striktně říci „odporuje to systému češtiny, je to tedy špatně“, či naopak „praxe už si to žádá, a je to tedy dobré“. Oscary jsou složitější případ, protože čeština je někdy prostě věda. A je to v pořádku - i když nám uživatelům se z toho občas točí hlava jako padajícím milencům z filmu Once.
***
Rubrika vychází každý pátek
Případ „Oscary/Oscaři“ dobře ukazuje, jak o sebe třeská systém a praxe. Čeština je někdy prostě věda a je to v pořádku.
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, ondrej.tucek@lidovky.cz
