Stolová hora Vladař nedaleko Žlutic na západě Čech působí jako magnet od pravěku. Už tehdy se na ní usadili lidé a začali budovat hradiště. Dnes přitahuje zploštělý vrchol především archeology. Ve svých útrobách totiž ukrývá vysoce zachovalé dřevěné konstrukce.
Protože je celý prostor hradiště zatím relativně neporušený, navrhují odborníci, aby se Vladař stal národní kulturní památkou. Díky svému významu by se lokalita v budoucnu mohla ucházet i o titul „památka UNESCO“.
Závod s hledači pokladů O osídlení Vladaře se zmiňuje dokonce už kronika Václava Hájka z Libočan sepsaná v 16. století. Později se lokalitě opakovaně věnovali topografové, učenci i první archeologové. O existenci pravěkého hradiště se začalo uvažovat v polovině 19. století. Postupně se podařilo zmapovat průběh opevnění a archeologové si díky povrchovým sběrům a drobným zjišťovacím sondám vytvářeli stále přesnější představu o historickém vývoji místa.
V posledních letech však hradiště přitahovalo stále více „hledačů pokladů“ vybavených detektory kovů. Ti napáchali nevyčíslitelné škody.
Archeologové se proto pokusili vandaly předejít. Lokalitu sami systematicky prozkoumali s pomocí detektorů a našli řadu zajímavých předmětů, například meč ze starší doby železné. Na výzkumu od roku 2002 spolupracují Archeologický ústav Akademie věd ČR v Praze, Katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni, Krajské muzeum v Karlových Varech a občanské sdružení Vladař. Vědci studovali vývoj vegetace a zaměřili opevnění a výrazně tak zpřesnili jeho plán, prozkoumali také sedimenty v oválné vodní nádrži uprostřed akropole (podrobněji viz text Jmelí posloužilo k zasvěcení).
Svědectví bagristy K zásadnímu zvratu ve výzkumu hradiště došlo teprve nedávno. Na členy občanského sdružení Vladař se obrátil jeden z místních lidí s informací o záhadném nálezu z roku 1980. „Svěřil se, že bagrista, který tehdy prohluboval rybníček na předhradí, narazil při práci na dřevěné konstrukce,“ popisuje Jiří Klsák, archeolog Krajského muzea v Karlových Varech a zároveň člen sdružení Vladař. Jeho kolegové bagristu našli a vyzpovídali. Přiznal, že dřevěné konstrukce při práci poničil a že měl tehdy nařízeno vše před archeology zatajit.
„Následně jsme na břehu rybníčku udělali drobnou sondáž. Protože však muzeum nemá dostatek pracovníků ani potřebné technické vybavení, požádali jsme o spolupráci katedru archeologie v Plzni a vše jsme konzultovali také s Archeologickým ústavem Akademie věd,“ vysvětluje Klsák.
Průzkum rybníčku odhalil zvláštní stavbu z pečlivě opracovaných dubových hranolů obdélníkového průřezu. Roubená konstrukce vytvářela několik komor. „Dno bylo vydlážděno říčními valouny,“ upozorňuje na jednu ze zajímavostí Miloslav Chytráček z Archeologického ústavu AV ČR.
Vědci zveřejnili výsledky své práce letos v květnu. „Původně jsme se domnívali, že jsme narazili na středověká prkna. Ukázalo se však, že fošny jsou ve skutečnosti mnohem starší a pocházejí z 8. až 4. století před naším letopočtem, tedy ze starší doby železné,“ popisuje Jiří Klsák. Zachovalé dřevěné konstrukce takového stáří a množství nemají v Česku obdobu. Do dnešních dnů přečkaly jen díky vlhkému a jílovitému prostředí rybníčku.
Při datování prken vědci využili radiokarbonovou metodu. „Ještě přesnější údaje by mohla přinést dendrochronologická analýza, která vychází ze změn v letokruzích stromů. Na její výsledky nyní čekáme,“ podotýká Miloslav Chytráček. Geofyzikální měření zase naznačilo, že jsou v širším okolí rybníčku další dřevěné konstrukce. V budoucnu je vědci chtějí co nejpřesněji zmapovat.
A jaké funkce stavba kdysi plnila? „Nejvrchnější část dřevěných konstrukcí se v průběhu staletí rozpadla, takže nevíme, jak celek vypadal. Proto je těžké odhadnout, k čemu konstrukce sloužily,“ poznamenává Miloslav Chytráček. Upozorňuje však, že v místě vytěžené části bylo prameniště a stavba s ním mohla určitým způsobem souviset. Analýza rostlinných zbytků a pylových zrn ukázala, že se v místě dřevěných konstrukcí již kdysi nacházela vodní nádrž. Konstrukce mohly sloužit jako platformy pro domy, případně jako soustava studní.
Hradiště pro další generace Nejstarší doklady osídlení Vladaře pocházejí pravděpodobně již z mezolitu, z období 8000 až 5500 př. n. l. Hradiště bylo budováno patrně od 8. století před naším letopočtem. Největší rozkvět zažívalo v 6. až 4. století př. n. l. „Většina nalezených předmětů a keramických úlomků však souvisí s keltským osídlením,“ upozorňuje Petr Pokorný z Archeologického ústavu AV ČR. S kolegy se také domnívá, že hradiště Vladař je významem srovnatelné s keltským oppidem Závist, které leží na okraji Prahy.
„Závist je však kvůli lesnickým zásahům a vykopávkám ze 60. let 20. století značně poškozená. Práci tehdejších archeologů dnes hodnotíme jako velmi problematickou. Prozkoumané plochy nebyly následně vhodným způsobem zakonzervovány. A podobně by se na nás jednou mohli dívat naši následovníci,“ podotkl Martin Tomášek, zástupce ředitele Archeologického ústavu AV ČR minulý týden na tiskové konferenci. Proto chtějí odborníci lokalitu prozkoumat co nejšetrněji. „Ve výzkumech budeme pokračovat, ovšem využijeme především nedestruktivní archeologické metody. Hradiště bychom rádi uchránili pro další generace,“ plánuje Martin Tomášek. Společně s kolegy z dalších institucí chce přispět k tomu, aby se Vladař stal národní kulturní památkou. „Myslím, že náš požadavek má šanci na úspěch, protože lokalita není zemědělsky využívaná ani zastavěná,“ domnívá se Tomášek.
O autorovi| Eva Hníková, redaktorka LN
