Když se u jednacího stolu sejdou zástupci států Evropské unie, jsou to vždy debaty decentralizovaného spolku solitérů, národních vlád. Tento ve světě naprosto ojedinělý svazek států není říše, impérium ani superstát a vzniklé konflikty nebudou řešit ozbrojené síly. Opatření, která dosud Evropská unie přijímala, byla spíš rázu technického, k podpoře fungování trhu nebo společné měny, a tak by to mělo zůstat i nadále. Mnohé státní regulace jsou totiž slepé vůči kulturním či etnickým rozdílům i v rámci jednoho státu, natož v rámci sedmnácti států společné měny. Nemluvě o tom, že návrh nového mechanismu, který se v pátek objevil v Bruselu, rozděluje EU na tři části. Tu, jež euro má, jež euro jednou bude mít, a na tu, která euro nikdy nepřijme jako Velká Británie. EU také není vládou, kterou by Evropané volili a která by jim před volbami slibovala nižší daně nebo dřívější odchod do důchodu. Vláda EU nemá ani opoziční stranu, ke které by se naštvaní voliči mohli obrátit. Kancléřka Merkelová tvrdí, že nový mechanismus, který by měl posílit euro, v podstatě hledá odpověď na otázku: Co je v zemích EU nejlepší? A to všechno, co bude vyhodnoceno (kým?
jak?) za nejlepší, přijmou i ostatní státy.
A s tímhle návrhem přichází právě Němci, kteří nám svou nejsilnější ekonomiku EU už nejednou dávali za příklad.
