Je pondělí odpoledne, 22. srpna. V šestnácti stupních, při studeném větru a dešti stojí venku v Pražské tržnici asi 150 lidí. Jsou namačkaní v zátarasu. Okolo nich prochází příslušníci ostrahy, někteří mají na pásku připnuté teleskopické obušky.
Podle popisu by mohlo jít o vězně. Jsou to však ukrajinští uprchlíci, kteří v Česku legálně pobývají a přišli si na Úřad práce (ÚP) zažádat o humanitární příspěvek. Aby se však k úředníkům a úřednicím dostali, musí vystát dlouhé hodiny ve frontách. Ty mají podobu uzavřených „ohrádek“, kterými musí projít i matky s malými dětmi nebo důchodci na invalidních vozících.
„Jsem tady už čtrnáct hodin,“ říká unaveně žena, která sedí na obrubníku a kojí novorozené miminko. Dorazila o půlnoci, a přestože jsou už dvě hodiny odpoledne, stále se nedostala na řadu. V zátarasu, kde Ukrajinci tráví hodiny, nemají židle, nedostanou napít. Jediný zdroj vody představují pítka, která jsou umístěná opodál.
 |
Hlavní slovo před Úřadem práce mají zaměstnanci bezpečnostní agentury BSB Security. Ti rozhodují, kdo půjde dovnitř, pouštějí lidi z jedné „ohrádky“ do další, případně je vykazují na konec řady. Celý systém působí zmateně, front je zde několik a není jasné, za jakých podmínek se postupuje dál.
Ve spárech ostrahy
„Vy nikam nejdete, předbíhala jste!“ křičí člen ochranky na promrzlou Ukrajinku a její dceru. Žena bezmocně rozhazuje rukama a sleduje, jak ostatní z její části fronty postupují za další zátaras.
„Už jsem mohla být na řadě, ale protože jsem šla s dcerou na záchod, tak mi žena z ochranky řekla, že jsem opustila frontu a musím jít na její konec. Není to poprvé, chovají se k nám jako k dobytku,“ říká Olena Sokolovská. Jít na konec fronty však znamená čekat navíc několik hodin, někdy i dní.
Sokolovská popisuje, že když se vrátila ze záchodu a stoupla si zpět, řvala na ni žena z ochranky, ať „vypadne“. Na Úřad práce se zkouší dostat již pátý den v řadě. Říká, že sem s dcerou chodí v sedm hodin ráno, její kamarádka do fronty přichází pravidelně už ve tři. Někteří lidé zde tráví i celou noc. Přespávají venku na kartonech, aby ráno byli mezi prvními na řadě. V noci jsou navíc veřejné záchody zamčené.
Čas plyne a na řadu přichází další a další lidé, Sokolovskou však odmítá ostraha i nadále pustit. Když se reportéři v doprovodu ukrajinského překladatele vydají zeptat, kdy přijde paní na řadu, zařve žena z ochranky na svého kolegu: „Vůbec se s nima nebav!“
„Co tady jako chcete!“ křičí žena na reportéry i tlumočníka. „A tu ženu stejně nikam nepouštěj, nemá děcko,“ instruuje svého kolegu. Vadí jí, že Sokolovská nyní čeká ve frontě sama bez dcery. „Šla se ohřát do auta, byla jí velká zima,“ vysvětluje rezignovaně uprchlice. Po dvou hodinách se Ukrajince podaří konečně dostat dál. Ne však přímo do prostor úřadu, ale pouze do další části fronty. Stále má před sebou hodiny čekání a není jisté, že se ještě v pondělí dočká.
Jděte radši šlapat
S psychologickou podporou, řešením konfliktů i tlumočením na místě pomáhají neziskové organizace jako Sdružení pro integraci a migraci, Červený kříž, Iniciativa Hlavák, Člověk v tísni nebo spolek Amiga. Člověk v tísni před několika dny veřejně upozornil na špatné podmínky, ve kterých pracovníci Úřadu práce fungují. Jsou nedostatečně odměňovaní, je jich kritický nedostatek a ti, kteří zůstali, jsou nadměrně zatížení.
Magdalena Poláková ze Sdružení pro integraci a migraci popisuje jako jeden z hlavních problémů, že veškerá pravomoc je vložená do rukou příslušníků ostrahy. Za příklad dává prioritní frontu pro matky s dětmi do pěti let, nemocné lidi a seniory nad osmdesát let. „Když přijde babička, která je na tom špatně, ale je jí 78 let, pošlou ji do normální fronty. Výběr by měl dělat někdo, kdo umí komunikovat s lidmi, má sociální dovednosti,“ tvrdí.
Tabulkový přístup má ostraha i k nemocným lidem. „Když má člověk zdravotní problémy, musí jít za ochrankou. A je na jejich blahovůli, jestli je pustí dovnitř přednostně. Ochranka většinou vyžaduje potvrzení od lékaře, ve kterém bude česky napsáno, že jsou po operaci nebo mají invalidní důchod. Když to není v češtině, pošlou je pryč. A u toho se k nim chovají hulvátsky a mluví na ně česky. Zažila jsem, že ochranka řvala na ženy, ať jdou radši šlapat,“ popsala Poláková další ze situací, které zde viděla.
Agentura o problémech ví
Vedení agentury BSB si uvědomuje, že situace není ideálně vyřešená. V minulém týdnu zaznamenali stížnosti na chování ostrahy. „Samozřejmě, že nějaké drobnosti jsme řešili i v předchozím období. Vzhledem k obrovské návštěvnosti a složitosti situace se tomu nedá úplně zabránit,“ odpověděl jednatel společnosti Daniel Böhm. Poznamenal, že celý koncept, jak bude akce probíhat, nevymýšleli oni.
Agentura nyní čeká na vytvoření bezpečnostního manuálu a chce se zaměřit na spolupráci s neziskovými organizacemi. „Pokud se některý z našich zaměstnanců nevhodně choval vůči klientům, není to určitě správně a velice nás to mrzí,“ uvedl.
Podle dobrovolnice Polákové by minimálně polovina lidí vůbec ve frontách čekat nemusela, kdyby dostávali správné informace a aplikace na žádání o příspěvek fungovala lépe. „Pokud mají lidé dodat například nájemní nebo pracovní smlouvu, aplikace jim to neřekne. Napíše jim pouze to, aby se dostavili na úřad. Takže oni si vystojí hodiny ve frontě a vevnitř jim teprve řeknou, jaký papír mají příště donést,“ uvedla Poláková.
Problém se špatně fungující aplikací přivedl na holešovický Úřad práce i ukrajinskou matku s šestnáctiletým synem. Doprovodila je česky mluvící žena, která chlapci bude dělat v Česku opatrovnici. Matka, která pracuje jako kardioložka, se totiž vrací zpět na Ukrajinu. Jejich oblast nepatří mezi nejvíce zasažené a ona nechce přijít o práci. „Nejhorší na tom všem bylo čekání venku, nevím ani jakým slovem popsat, jak se ostraha chová. Drsně do nás strkala a až v okamžiku, kdy viděli, že já mluvím česky, se začali teprve chovat slušně,“ popsala opatrovnice.
Úřad práce však tvrdí, že cizinci pod dočasnou ochranou mají možnost vyřídit vše elektronickou cestou. „Tuto informaci dostávají hned po příchodu do ČR. Řada z nich ale stále dává přednost osobnímu jednání,“ uvedla mluvčí úřadu Kateřina Beránková.
My za to nemůžeme, tvrdí ÚP i tržnice
Podle Beránkové Úřad práce není objednavatelem bezpečnostní agentury. Uvedla, že jen pronajímá prostory pracovišť od poskytovatele, a to včetně ostrahy. Poskytovatelem prostor je Pražská tržnice.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v reakci iDNES.cz napsal, že s organizací na místě není spokojený. Ministerstvo proto hledá jiné prostory, které budou lépe vyhovovat. „Podezření, že by zde mělo docházet k ponižování klientů, je vážné a něco takového samozřejmě není v žádném případě přípustné,“ uvedl Jurečka.
Ministr poznamenal, že ochranka již byla z venkovní fronty stažena a pohybuje se pouze vevnitř, kde jsou i pracovníci neziskových organizací, kteří se zároveň podílí na řízení front.
Předseda představenstva Výstaviště (pod které Pražská tržnice spadá, pozn. red.) Tomáš Hübl tvrdí, že sice jako poskytovatelé prostor bezpečnostní službu objednali, avšak pouze proto, že Úřad práce sám nemá legální možnost tuto službu objednat. „Jde o byrokratickou překážku, jelikož security působí fyzicky mimo pobočku úřadu,“ uvedl Hübl. Náklady na ostrahu hradí spolu s nájmem za prostory úřadu.
„Na jakékoliv úpravy režimu fungování, či personální situaci úřadu, která je značně kritická, nemáme žádný vliv. Řešíme též problematické fungování security služby, která pomáhá s organizací fronty,“ tvrdí předseda představenstva Výstaviště. S managementem firmy BSB service řeší možnost výměny personálu, mají však problém s nedostatkem lidí na trhu práce.
