Před devatenácti roky totiž tenhle kladenský kouzelník zamířil do Švýcarska na své první mistrovství světa a s plnou vážností na něm nastartoval svoji oslnivou kariéru.
Vstřelil tři branky, přivezl si domů bronz a krátce po šampionátu si Jágra na draftu vybral Pittsburgh Penguins. To byly panečku sladké týdny jeho života...
Pokud letos Češi zvládnou skupinu v Curychu-Klotenu, zahraje si Jágr dokonce znovu v Bernu. Tedy ve městě, kde tehdy válel na pravém křídle útoku „mladých pušek“ Jágr - Reichel - Holík. Mimochodem z tehdejší reprezentace hraje hokej už jen tohle trio. Když ještě nepočítáme čerstvého navrátilce Dominika Haška.
S číslem 22 na zádech Jágr tehdy odjížděl na mistrovství světa lehce nervózní. Zvědavý byl především na Kanaďany, jež média přetvořila v zabijáky.
„Měl jsem z nich takový vítr, že jsem se je bál potkat i v civilu,“ vzpomínal Jágr na časy, v nichž ještě nenosil proslulé číslo 68, nýbrž docela obyčejnou dvaadvacítku.
Před šampionátem si Češi na rozehřátí zahráli právě s hokejisty javorových listů. Ve zmíněném duelu navíc Jágr konečně poprvé na vlastní oči spatřil slovutné plejery z NHL. A sledoval je s náležitou úctou.
Před zápasem dokonce na toaletě potkal Tima Huntera. Když spatřil jeho mohutnou postavu, polekal se, bleskově se otočil a vypadl...
Vítězné tažení českého týmu tehdy zastavila až Kanada, když vyhrála 5:3. Jágr si od té doby velmi dobře pamatuje především vyhlášeného divocha zanedbatelného vzrůstu Theorena Fleuryho.
„Zřejmě si usmyslel, že mě naučí pár anglických slov,“ bavil se Jágr. „Kdykoliv mě potkal na ledě, mezi zuby cedil dokola jediné slůvko - „fuck“. A věčně mě mlátil hokejkou...“ S poněkud tvrdším přístupem k Jágrovi to však nebyla tehdy náhoda. Kanaďané totiž dostali od trenérů za úkol tohohle šikovného mladíčka s vlající hřívou na zádech před draftem trochu promasírovat, aby se ukázalo, co v něm vězí.
Do role Jágrova učitele se na šampionátu převtělil Robert Holík, který toho o zámoří věděl mnohem víc. V té době už měl také jistotu, že v další sezoně tutově zamíří do NHL. A tak se takřka při každé volné chvíli slezli na pokoji. Holík vyprávěl a Jágr napjatě poslouchal. Koho by jen tenkrát napadlo, že o pět roků později proti sobě nastoupí v semifinále konference v bojích o Stanley Cup.
V závěrečných zápasech už český tým postrádal zraněného Haška, jehož v brance zastoupil Petr Bríza. Češi stačili Kanaďanům oplatit porážku, remizovali se Švédskem a v posledním dějství dostali nakládačku 5:0 od Ruska. Nakonec se urodila bronzová medaile, což znamenalo určité zklamání.
„Pro mě bylo tohle mistrovství slušnou školou,“ přiznával Jágr. „Přestože jsme hráli na čtyři útoky, cítil jsem značnou únavu. A také jsem pochopil, že prakticky vůbec neumím střílet...“
19 let uteklo a Jágr se znovu vrací do Švýcarska. Tentokrát už ho každý zná, a navíc se dá tušit, že až zase potká nějakého Kanaďana na toaletě, nejspíš už nezmizí...
