Není důvod bát se dalšího posilování koruny ani mluvit o rychlém přijetí eura
Obviňování spekulantů nebo politické konkurence je celkem běžným koloritem laciného získávání volebních preferencí. Domnívám se však, že analýze příčin měnového vývoje a disputacím na téma finančních trhů by se neměl věnovat někdo, jehož největší devizovou transakcí byla patrně výměna peněz na dovolenou. V článku předsedy ČSSD Jiřího Paroubka ve včerejších Hospodářských novinách (Kdo tu zavinil měnové riziko?) je řada názorů, na které je nutné reagovat, protože takto věci opravdu nejsou.
Investoři vědí své I když faktorů ovlivňujících kurz měny je nespočet, byl to právě obrovský příliv investic a následný export, co velmi pomohlo rozjet růstový trend koruny. Není to tak dávno, kdy právě sociální demokracie vábila zahraniční kapitál za cenu daňového znevýhodnění vlastních občanů a firem. Je tedy překvapivé, když se vlna kritiky na silnou korunu snáší právě ze strany, která celý trend odstartovala. Naopak připisování „zásluh“ za silnou měnu současné vládě je postavené na vodě. Pokud skutečně vláda provádí „nečitelnou hospodářskou politiku“, „nepromyšlenými zásahy snižuje tempo hospodářského růstu“, které způsobují „prostředí vysokého měnového rizika“, proč tedy investoři kupují korunu? Mezinárodní investoři se naopak měn, které vykazují výše uvedené příznaky, rychle zbavují. Naopak řada kroků vlády v posledních měsících naznačuje snahu vzniklou situaci řešit, například nepřiléváním oleje do ohně v podobě zajišťovacích termínových operací dotačních peněz z EU.
Divím se rovněž argumentu, který je bohužel v poslední době výrazně podporován médii, že silná měna je něco špatného.
Je pravda, že posílením koruny řada firem přichází o nemalé peníze. Nelze však přehlížet druhou stranu mince.
Zhodnocením koruny bohatnou všichni obyvatelé a silná měna je jedničkou na pomyslném vysvědčení naší ekonomiky.
Bohužel ze strany médií zaznívá většinou pouze jedna část zpráv, jako obvykle ta negativní.
Je mi líto, že se nedozvídáme se stejnou vehemencí o pozitivech silného kurzu. Nikde jsem se například nedočetl, že bez silné koruny bychom již dávno platili 40 korun za litr nafty. Nezaregistroval jsem, že by si autodopravci pochvalovali, že na novém kamionu ušetří milion. Neslyším, že by někdo děkoval silné koruně za to, že na dovolené v zahraničí již nemusí jíst konzervy. Posílením měny nám také rostou úspory a majetek v mezinárodním srovnání. Velký nárůst českých „dolarových milionářů“ je z velké části způsoben právě měnovým kurzem. Bez silné koruny by inflace byla ještě více alarmující a v peněženkách by nám všem zůstalo podstatně méně. Vidět v silné měně jednoznačnou prohru a hledat štěstí v jejím oslabení je tedy dosti zvrácené a sleduje to zájem pouze jedné skupiny.
Jako lék proti silné koruně se často zmiňuje rychlé přijetí eura, za které se ve svém včerejším článku Jiří Paroubek přimlouvá. Pro detailní analýzu nepříznivých vlivů jednotné měny zde není prostor, odkazuji proto na několik nedávných článků představitelů ČNB. Místo teoretických argumentací uvedu jeden příklad „ze života“. Španělsko se potýká s velkými ekonomickými problémy, produkce stagnuje, nezaměstnanost roste. Hlavní příčinou současného stavu je předchozí boom v ekonomice a zejména sektoru nemovitostí, který vyústil až ve spekulativní bublinu. Na jejím vrcholu se řada lidí místo práce věnovala „podnikání“ v realitách, kdy na levný úvěr koupili byt a doufali, že neustále rostoucí ceny z nich rychle udělají boháče. Tisíckrát ohrané schéma opět spolehlivě fungovalo. Klíčovým motorem spekulací byly příliš levné peníze diktované politikou ECB. Podobný osud prožívá Irsko. V tomto světle nelze vidět přijetí eura na Slovensku jako jednoznačnou výhru. Slovensko je velmi silně rostoucí ekonomikou a naordinovat mu příliš nízké úrokové sazby podle diagnózy odpovídající oslabené západní Evropě je jako podávat povzbuzující látky závodníkovi, který je již na pokraji infarktu. Nemožnost prosazovat vlastní měnovou politiku tak může být příčinou daleko větších problémů než kolísání měnového kurzu.
Koruna „předběhla dobu“, na tom se shoduje většina. Při mém patnáctiletém působení na finančních trzích mi nemohl uniknout jeden jev. Když nějaký instrument finančního trhu plní titulní stránky a objevují se proroci předpovídající pokračování trendu, jsme obvykle na jeho konci nebo alespoň v jeho střednědobém přerušení. Stačí se podívat na ceny akcií před pár lety, ceny pšenice či rýže před pár měsíci či ceny ropy před pár dny. Hysterie posledních týdnů ohledně silné koruny naznačuje, že jsme blízko dna a na řadu měsíců se dalšího posilování koruny bát nemusíme.
***
Štěpán Pírko analytik společnosti Colosseum Vidět v silné měně jednoznačnou prohru a hledat štěstí v jejím oslabení mi tedy přijde dosti zvrácené a sleduje to zájem pouze jedné skupiny
O autorovi| e-mail: pirko@colosseum.cz
