Na první pohled jsou si hollywoodský i sovětský seriál hodně podobné. Silnější a větší zvíře se v obou snaží ulovit to menší a na první pohled bezbranné. Vlk ani kocour ale nemají dostatek štěstí a hlavně „fištrónu“ a na své lovecké pudy nakonec obvykle doplatí. Vlka tak například v jedné části honí po poli a nakonec „sbalíkuje“ kombajn, na olympiádě se mu stane osudnou záměna toho správného Zajíce s ušákem boxerem a doplatí také na pokus omámit zajíce dýmem z vějíře cigaret, který kouří.
K nezapomenutelným patří scéna, ve které Vlkovu hlavu přiskřípnou dveře trolejbusu a on nakonec poslouží Zajíci jako označovač jízdenek, nebo pokus obelstít turnikety v metru, při kterém přijde o špičku ocasu. I takovýmito drastickými následky pro predátora jsou si Jen počkej, zajíci! s Tomem a Jerrym podobné. Jak ale říkal autor Vlka, výtvarník Svetozar Rusakov, on sám se při vytváření kreslených hrdinů americkým vzorem neinspiroval -ostatně poprvé prý Toma a Jerryho viděl až v polovině osmdesátých let. Za vzor svého „záporáka“ si totiž Rusakov vzal gaunera, který ho ve válečném roce 1941 předběhl ve frontě na lístky do kina v Novosibirsku.
