Straničtí šéfové budou mít relativní klid jen do podzimu, protikandidáti zbrojí už nyní
Nejméně ve třech z pěti stran zastoupených ve sněmovně panuje značná nespokojenost s vlastním předsedou. Přinejmenším ve dvou taková, že by ho jeho spolustraníci rádi co nejdříve vyměnili. Už teď se ale zdá být jisté, že se žádná změna na postu některého z lídrů stran zastoupených ve sněmovně nedá očekávat. Přinejmenším do podzimních krajských a senátních voleb.
Své vášně tak nyní krotí lidovečtí odpůrci Jiřího Čunka, zelení oponenti Martina Bursíka i komunisté, kterým se nelíbí styl Vojtěcha Filipa. Pouze v ODS a ČSSD přitom vnitrostranická opozice dopředu avizovala, že se o svém lídrovi budou bavit až po volbách do krajů a do Senátu. I nejzavilejší straničtí odpůrci každého z předsedů totiž tvrdí: Pár měsíců před krajskými volbami by to mohlo stranu rozkymácet a to by se mohlo negativně projevit na volebním výsledku. Případně: nové vedení by mělo jen málo času s pozicí strany a jejím vnímáním veřejností něco udělat. A tak by případný předseda po krátkém čase ve funkci mohl zaznamenat neúspěch, který by mu mohl dát hned zkraje nálepku poraženého. Zemanův odchod jako příklad Tento přístup je poněkud úzkoprsý a zdá se, že se za ním spíš skrývá alibismus a zbabělost vnitrostranických odpůrců jednotlivých předsedů stran. Už proto, že výměna pár měsíců před volbami může celou stranu i její voliče spíše „nakopnout“ pozitivním směrem. Nejlepším příkladem budiž mistrně zvládnutý odchod Miloše Zemana krátce před volbami v roce 2002. Bývalý premiér před sebe tehdy předsunul Vladimíra Špidlu. A byť to sám Zeman později označil za svoji největší politickou chybu, je nezpochybnitelné, že právě Špidlův nástup do funkce lídra hrál nejvýraznější roli při nečekaném vítězství ČSSD ve volbách.
Jako první se o svůj post mohl přestat obávat šéf zelených Martin Bursík. Mezi jeho odpůrci, kteří mají navrch v republikové radě, se sice dlouho mluvilo o tom, že by mohl být mimořádný volební sjezd, ovšem nyní už je jasné, že z této varianty definitivně sešlo.
I první místopředsedkyně Dana Kuchtová poznamenala, že před krajskými volbami by takový krok nemusel být pro stranu prospěšný, a navíc by se ani nestihl připravit volební sjezd. I odpůrci vlastního předsedy si přitom byli vědomi, že v této chvíli mezi zelenými neexistuje nikdo, kdo by Bursíka dokázal ihned adekvátně zastoupit, nejen směrem k vládě, ale ani k voličům.
Svým způsobem je alespoň částečně uspokojila Dana Kuchtová, když prohlásila, že by časem mohla být Bursíkovým vyzyvatelem. Do podzimních voleb to ale jistě nebude.
O nadcházejícím víkendu budou své problémy řešit na sjezdu v Pardubicích lidovci. I mezi nimi se dlouho mluvilo o tom, že by se programový sjezd měl změnit na volební a „někdo“ by měl vystřídat skandály otřásaného Jiřího Čunka.
On sám přitom toužil po převolení členů celostátní konference, kde mají navrch stoupenci jeho předchůdce Miroslava Kalouska. A tvrdil, že by se nebál ani faktu, že by tímto krokem vyprovokoval volbu předsedy. Ač mu to rozmlouvali i jeho nejbližší, byl totiž Čunek přesvědčen, že by zvítězil.
Ačkoli si u lidovců nemůže být jistý nikdy nikdo ničím, vše nasvědčuje tomu, že nakonec nebudou převolovat ani celostátní konferenci, ani nikdo nevyzve Čunka. „Staré vedení by pak mohlo říct, že za případný neúspěch (v krajských volbách) může nové vedení, které by bylo ve funkcích necelý půlrok,“ řekl Aktuálně. cz jeden z lidoveckých zákonodárců. A senátor Jiří Stodůlka dodal relevantnější důvod: strana nyní ani nikoho, kdo by se s Čunkem utkal, nemá. „Možná by se našli adepti, ale nyní ještě nemají dost odvahy. Snad příští rok,“ míní Stodůlka.
Někteří lidovci navíc evidentně kalkulují s volebním propadákem. Pak by konečně našli dostatečně pádný důvod, proč by se strana měla svého šéfa zbavit.
Komunistický šéf Vojtěch Filip sice protikandidáty má, všeobecně se však očekává, že ani on by neměl mít za pět týdnů na sjezdu potíže - přesto, že strana pod jeho vedením v posledních volbách do sněmovny zažila výrazný ústup z pozic a že má mezi komunisty spoustu odpůrců. Jenže ani europoslanec Miloslav Ransdorf, ani poslanec Stanislav Grospič nejsou pro Filipa příliš těžkými vahami. Oba se potřebují spíš připomenout. A návrat Miroslava Grebeníčka je spíše utopií než relevantní variantou.
Lidé se tak na podzim budou rozhodovat mezi stranami se stejnými lídry, kteří je vedou už dnes. Zejména lidovci by si ale měli uvědomit, že po krajských volbách už může být na výměnu předsedy pozdě. Jejich strana už pak totiž nemusí téměř nikoho zajímat.
***
Někteří lidovci navíc evidentně kalkulují s volebním propadákem. Pak by konečně našli dostatečně pádný důvod, proč by se strana měla svého šéfa zbavit.
O autorovi| Petr Kolář, redaktor LN e-mail: petr.kolar@lidovky.cz
