„Neintervenujte nikde, pokud tam neplánujete zůstat dalších 20 let,“ poznamenal Thompson.
„Ve Vietnamu jsme byli více než 20 let,“ řekl Mockaitis.
„Ne,“ odvětil Thompson. „Ve Vietnamu jste byli rok a pak jste si ho dvacetkrát zopakovali.“
Tento bonmot skvěle vystihuje jeden z problémů USA ve Vietnamu, ale nejenom tam - neschopnost přijít s dlouhodobou strategií v nekonvenčních operacích. Ostatně, stejně významná byla i Thompsonova odpověď na Mockaitisovu otázku: Kdy byla válka ve Vietnamu definitivně prohrána? „Mohla být vyhrána kdykoli, ale vy (Američané) jste ji nikdy vyhrát nemohli.“
Mockaitis tehdy pokládal tuto větu za výraz špatných zkušeností, které Thompson udělal s Američany ve Vietnamu. Ale: „Válka v Iráku a 20 let studia protipovstaleckých operací mě vedly k tomu, že jeho závěr pokládám za moudrý. Z historických, politických a kulturních důvodů mají Spojené státy obrovský problém bojovat v nekonvenčních válkách,“ píše Mockaitis ve své Iraq and the Challenge of Counterinsurgency.
Možná se může zdát tento úvod dlouhý na tak krátkou recenzi. Není tomu tak. Přesně totiž Mockaitisovu práci vystihuje. Nejde „jen“ o další z myriády textů, které se v posledních letech na téma Irák objevily a které se snaží popsat a analyzovat všechny chyby, jakých se Bushova administrativa a další části státní správy dopustily. Mockaitis zasazuje Irák (i Afghánistán) nejenom do historického kontextu, ale výstižně popisuje, jak právě kultura, ale i nastavený politický systém determinuje Američany k určitému typu chování.
USA měly řadu příležitostí, jak vyvinout účinné protipovstalecké metody, ale nestalo se tak. I proto, že velké světové války, válka v Koreji i studená válka politiky a vojáky přesvědčily o tom, že těžiště leží především v masách vojáků a technologiích. Nikoli v nekonvenčních operacích, jež potřebují odlišné přístupy, třeba vysokou flexibilnost jednotek. kterou ale komplikuje byrokratické velení. Třeba kontroverzní správce Iráku Paul Bremer označoval snahu Washingtonu řešit místní detaily jako „6000 mil dlouhý šroubovák“.
Mockaitis také připomíná, že antropologové označují USA jako „low-context culture“, zjednodušeně řečeno jako kulturu, jejíž hodnotou je rčení „čas jsou peníze“ -není čas na dlouhé debaty, je nutné se rychle dostat k podstatě a najít řešení. Většina světa, třeba toho arabského, se však chová opačně. „Lidé z low-context culture, kteří se snaží jednat s lidmi z high-context culture, jsou snadno frustrováni a stávají se netrpělivými, zvláště pokud ke komunikaci dochází v kontextu války,“ píše Mockaitis a uvádí řadu dalších příčin, které komplikují vedení operací.
Mockaitisova kniha je skvělé čtení a dala by se shrnout do věty: Jak snadno se dají zapomenout v minulosti bolestně nabyté zkušenosti.
***
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
ČESKY NEVYŠLO Iraq and the Challenge of Counterinsurgency Thomas R. Mockaitis Praeger Security International, Westport (CT) 2008. 189 stran.
