Než se dostanu k předvánoční moralitě, budu se zabývat předvánoční banalitou, totiž nákupem. Před několika dny mi volala žena, ne snad zoufalá, nicméně rozhodně ne radostná. A že jí někdo ukradl košík s nákupem. Věděl jsem, že jela do Vestce do hypermarketu nakoupit na Vánoce, a pochopil jsem to tak, že jí někdo ukradl nákupní vozík před samoobsluhou. Že se otočila a vozík byl najednou fuč.
„Ne,“ vysvětlovala mi. „Je fuč, ale jsem uvnitř samoobsluhy.“
Šlo tedy o vozík plný dosud nezaplaceného nákupu. Zajímavý to jev, vozík po hodinovém projíždění obrovským sálem samoobsluhy. Přestože zboží zaplaceno nebylo, sama skladba má svoji hodnotu. Na ostrově Konzumerie to tak skutečně je, tam je nákup povýšen na umění a mistrovské kusy jsou vystavovány v tamních galeriích. Jsou i umělecké soutěže. Komise složené z významných mistrů nákupu hodnotí soutěžní kusy.
„Projevila se zde sympatická míra osobního zaujetí, trojice kečupů odráží autorovu vervu, ovšem ty dvě krabice tříminutových špaget celkový dojem srážejí, jelikož prozrazují přílišnou míru racionality.“
„Dovolil bych si nesouhlasit,“ dí jiný porotce, „ušla vám niterná spojitost tříminutových špaget se sardinkami, které jsou zde zastoupeny v pěti druzích od dvou výrobců. To je novátorské řešení, svědčící o nebojácném přístupu k tematice.“ A tak dále by pokračovala cesta k vavřínu. Ostrov Konzumerie leží v dalekém moři, u nás jsou jiné poměry. Nákupní vozík má přidanou hodnotu vloženého času. Je malý, či nemalý? A co hodina v samoobsluze strávená – je promarněná, anebo musí. Dříve jsme nakupovali denně, dnes to odbudeme jednou, dejme tomu, za týden, deset dní. Kdyby za deset dní, dělme hodinu deseti a jsme na šesti minutách. Trval dříve ten nákup víc než šest minut, nebo míň? Pak bychom dospěli k statisticky hodnověrnému závěru, zdali jde o úsporu nebo promrhání.
Takto bude uvažovat málokdo. V duchu převládajícího negativismu je snazší přiložit míru nikoli statistickopraktickou, nýbrž moralistní. Konzum je mrzká činnost, řekne moralista, a o Vánocích to platí dvojnásob. Už na podzim bylo avizováno, že tentokrát bude potlačen Santa Claus, kvůli globální krizi a antiamerickým náladám. Že by ten Santa zákazníky spíš odpuzoval než přitahoval. Něco na tom bude a máme obdobnou historickou zkušenost s importovaným Dědou Mrázem. Ve škole jsme zpívali (o přestávce, nikoli oficiálně, to dá rozum): „Děda Mráz – není náš – je tu ruský šmelinář!“ Zdá se mi, že Santa padl a pokud ano, je to malé vítězství aktivismu. Velkým vítězstvím by byly pusté hypermarkety. K tomu evidentně nedošlo, přes všechna varování před konzumismem lidé nakupují jako diví. Před každým hypermarketem by se tedy uplatnil jeden moralista se zdviženým ukazovákem.
Ne snad, že by ti moralisté varující před konzumem neměli pravdu. Radost se koupit nedá a nejlepší dárek je láska a porozumění. Třeba k tomu poznání obecně dojdeme. Ale dnes, teď, musíme ještě najít ten zmizelý nákupní vozík.
