Vysvětlit se dá téměř všechno. Ale některé věci nevysvětlíte. Jako třeba když vaše partnerka vytáhne zpoza skříňky zapadlý kus dámského prádla, který není evidentně její.
Řečeno s trochou nadsázky, je v podobné situaci i bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda. Na jeho Slovenskou demokratickou a křesťanskou unii (SDKÚ) se totiž našly věci, které se přijatelně vysvětlit nedají.
Premiér Robert Fico je vítězoslavně, jako by to byly ony růžové krajkované kalhotky z ložnice, vytáhl minulý týden na tiskové konferenci. A nejsou to jen jedny kalhotky, je to přímo sbírka špinavého prádla: garážové firmy v Londýně, zakládané tak, aby nebylo možné zjistit, kdo za nimi stojí, desetimilionové úvěry od podivných lidí ze Švýcarska, ředitel Slovenského plynárenského průmyslu ve stejné londýnské „garážovce“ s pokladníkem strany a tak dále a tak dále. Není divu, že vedení SDKÚ minulý pátek vypustilo schůzi parlamentu, na níž chtělo odvolávat ministra vnitra Roberta Kaliňáka, a sedm hodin jednalo, co s tím. Dzurinda pak vystoupil s prohlášením, že strana všechno objasní. O co víc se toho ale o „půjčkách“ ví, o to víc se do toho strana zaplétá.
A premiér Fico s tváří pokerového hráče už při prvotním odhalení prohlásil, že toho má v rukávu ještě daleko víc. A zároveň po mafiánsku nabídl SDKÚ mír zbraní se slovy: „Když budou pokračovat jisté věci, budeme pokračovat i my.“ Nechtěl bych se mýlit, ale skoro bych si vsadil, že tímto Ficovým manévrem jsou slovenské volby rozhodnuté. Alespoň ta jejich část, v níž se slovenská opozice chystala sebrat Ficovi hlasy poukazováním na přihrávání státních zakázek Ficovým sponzorům (na Slovensku se tomu říká „podnikatelské pozadí“).
Ještě v dobách, kdy Dzurinda svými reformami měnil zaostávající zemi v nejdynamičtější stát střední Evropy, se říkalo, že s korupcí moc nepohnul. Samozřejmě oproti Mečiarově době, jejíž protagonisté skončili ve vilách ve Španělsku a peníze z mečiarovské privatizace na švýcarských účtech, to změna byla. Slovensko se v korupci dostalo na úroveň Česka, Polska a Maďarska. Avšak v posledních čtyřech letech se v některých směrech zase posunulo na Východ, směrem k Rusku. Jak ostatně Fico Dzurindovi „po rusku“ otevřeně naznačuje, může si s ním pohrát obdobně, jako Putin s Chodorkovským.
Slovenští nelevicoví voliči jsou na tom podobně jako ti čeští. Musí čekat, jestli se na slovenské politické scéně neobjeví nějaká nová, nezkorumpovaná a nezkorumpovatelná autorita. Nějaký slovenský Karel Schwarzenberg. Aspoň. Což je trochu problém, protože všichni slovenští šlechtici jsou Maďaři. Ale když mohou Češi volit „Švýcara“...
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
