Když loni Barack Obama pronesl prezidentskou Zprávu o stavu unie, zněl titulek komentáře tohoto listu Levicový svorník. Obama zůstal v mnohém stejný – i nadále se snaží budit dojem nadstranického vůdce a lákat příznivce z obou stále víc znesvářených táborů. Mnohé se ale i změnilo. Po kongresových volbách se politické kyvadlo posunulo doprava a na obzoru se začaly rýsovat kontury příštího boje o Bílý dům. Z Levicového svorníku je tedy Předvolební.
Obama si nejen připravoval půdu pro nadcházející prezidentské klání, ale především pro protlačení svých dalších reforem v již ne tak přátelsky naladěném Kongresu. Ve svém projevu pečlivě opakoval „demokraté a republikáni“, někdy dokonce i v opačném pořadí – například když mluvil o ilegální imigraci. Chvílemi se naklonil vysloveně doprava. To když velebil daňové úlevy či vynášel do nebe hrdinství amerických vojáků v Iráku (mimochodem pokud internetové archivy nelžou, tak 11. února 2007 na univerzitě v Iowě mluvil o „promarněných životech nejstatečnějších mladých Američanů“...).
Ani letos ale Obamu neopustily budovatelské vize. Nelze než pochválit jeho snahu nenechat se v technologiích předhonit Čínou či Indií. Taxativní zhmotnění jeho smělých plánů už ale vyvolává spíše otázky: proč by do roku 2035 mělo zrovna 80 procent elektřiny v USA pocházet z čistých zdrojů? Je potřeba pro vědecko-technologické obory právě 100 000 nových učitelů? Opravdu si vysokorychlostní bezdrátový internet zaslouží zrovna 98 procent Američanů? Ještě větší otazníky se ale vznášejí nad částí projevu věnované zahraniční politice. Ano, Íránci kvůli svému jadernému programu čelí novým sankcím. Co ale dělat, když je to neodradí? Ano, USA trvají na bezjaderné Severní Koreji. Jak to ale prosadit? „Nyní nejde o to, kdo vyhraje příští volby,“ tvrdil Obama. Ne tak docela...
