KOMENTÁŘ
Dvě události z finančního trhu přitahující pozornost jsou problémy eurozóny a nová opatření regulující finanční trhy Evropské unie a Spojených států. V Evropě jsou však potíže eurozóny chybně vnímány jako otázka nedostatečné rozpočtové disciplíny. U regulace finančního sektoru je pak důraz kladen na harmonizaci, to poškodí nejen EU, ale i země, jako je Česká republika.
Test důležitého mechanismu zóny společné měny Problémy eurozóny nejsou jen otázkou fiskální disciplíny. Divergence jejich členů je důsledkem mechanismu, ve kterém konkurenceschopnější členové vykazují (často díky reformnímu úsilí) při stejné měnové politice nižší míry růstu mezd a inflace. Exportují díky tomu zboží i kapitál. Naopak pro „slabší“ členy eurozóny je vedle vyššího růstu mezd a inflace charakteristický chronický deficit běžného účtu krytý především půjčkami jejich podniků a státu. Láce získávání takových zdrojů byla odrazem členství v eurozóně. Leč víra investorů v návratnost těchto investic se za určitým bodem stala vírou v to, že tento dluh je problémem celé eurozóny. Nyní de facto sledujeme test, zda budou skutečně ochotny jedny země eurozóny a jejich voliči financovat druhé. V každém případě bez takového mechanismu není eurozóna schopna dlouhodobě existovat.
Na úrovni regulace finančního trhu dnes hlavní aktéři usilují o harmonizovanou změnu pravidel, která de facto omezí růst či rozměr finančního sektoru a jeho institucí. V EU se taková pravidla stávají realitou. Bohužel poněkud zapadá, že požadavek harmonizace je zbytečný a škodlivý.
Opatření jsou zdůvodněna tím, že pro většinu nejvyspělejších zemí je velmi obtížné ručit rozpočtem státu za finanční sektor a jeho instituce - jsou vůči rozpočtu příliš veliké. To ale není problém většiny „nových“ členských zemí EU. Například námi prodělané finanční krize byly sice bolestné, metody jejich řešení se dodnes diskutují, ale na zavření a následné sanace i největších institucí rozpočet stačil. Navíc dlouhodobá ziskovost konzervativních aktivit finančních sektorů mnoha „nových“ členských zemí ukazuje, že tento sektor v nich má i v nízko rizikových oblastech více než dostatečný prostor pro zdravý růst generující jak HDP, tak konkurenci. Tak tomu ve většině vyspělých zemí není, ziskové marže bank na konzervativnějších činnostech jsou často marginální.
Harmonizovaná regulace poškodí v Evropské unii všechny. Podváže růst v „nových“ zemích, čímž omezí jejich schopnost odebírat zboží a služby ze zemí „starých“. Za požadavkem harmonizace samozřejmě často stojí obava vyspělých zemí ze ztráty schopnosti konkurovat v oblasti finančních služeb či z přesunu finančních aktivit. Ony se ale stejně mohou přemístit z Evropy a některé tak už činí. Tato úvaha ale především plyne z chybného pojetí finančního sektoru jako konstantní veličiny, kde co jeden získá, druhý ztrácí.
Prospěšné iniciativy z centra nepřicházejí Stávající regulační změny ale zdaleka nejsou prvním příkladem toho, kdy se ukázala neschopnost EU přinášet z centra finančnímu sektoru prospěšné iniciativy. Nedávné hodnocení podobné „revoluce“ v oblasti trhů a ochrany zájmů investorů na nich, jež dohledové instituce členů EU v posledních letech zaměstnávala, jako neúspěchu, zdá se, nikoho nevaruje. Stejně tak nikdo nezvažuje, zda bylo nutné v celé EU zavést a dnes držet stoprocentní ochranu vkladů do 100 tisíc eur. Osobně jsem přesvědčen, že například u nás byl systém, kdy ochrana pokrývala vklady jen z 90 procent, s případnou modifikací udržitelný i v krizi. Stávající harmonizovaný stav vede k tomu, že vkladatelé v celé EU zcela ztrácejí zájem rozlišovat mezi rizikovostí vkladů v různých institucích.
Finanční otřesy tedy vedly k úplnému pádu dvou principů: principu pevných a pro všechny platících rozpočtových pravidel (pravda, již dříve nahlodaných) a principu, že rozhodnutí budou v EU činěna na těch (národních či nadnárodních) úrovních, kde je racionální je činit. Nic z toho mě nepřekvapuje.
Obávám se ale, že pády těchto principů nepřekvapují ani některé, kteří ještě nedávno ujišťovali o jejich platnosti a neporušitelnosti. Bylo by jistě zajímavé sledovat, do jaké míry budou poskytovatelům těchto ujištění dále věřit evropští voliči. Bohužel se však nacházíme příliš blízko a proces eroze pravidel a principů se nás dotýká a bude dotýkat příliš výrazně, než abychom si mohli dovolit blazeovaný odstup.
***
Harmonizovaná regulace poškodí v Evropské unii všechny. Podváže růst v „nových“ zemích, čímž omezí jejich schopnost odebírat zboží a služby ze zemí „starých“.
O autorovi| MIROSLAV SINGER, e-mail: miroslav.singer@cnb.cz viceguvernér ČNB
