Z nekonečné řady procesů o rozvod manželství, jimiž se americké soudy denně zabývají, jest nejzajímavější spor mladého houslisty Artura Kohra proti jeho ženě Mary Roger-Kohrové, který projednával těchto dnů soudce Ball.
Liší se od ostatních sporů svým odůvodněním. Kdežto ve většině případů došlo k rozvodu pro nevěru manžela neb manželky a pro domácí různice, odůvodnil Artur Kohr svou žádost o rozvod příliš velkou a příliš vášnivou láskou, jíž jej jeho žena „oblažuje“ tak vytrvale, že mu z obrovského štěstí manželského jde hlava kolem.
„Moje manželka jest rozumná žena jako málo která jiná, ale vášnivě zamilována,“ pravil nešťastník při líčení. Svou láskou by mne málem usmrtila. To jedině jí mohu vytknouti. Pokud vím, byla mi vždy naprosto věrna. Když jsem se s ní seznámil, byla právě čtyři roky se svým prvním mužem rozvedena. Neměl jsem vůbec ponětí o vášnivých jejích citech.
Něco podobného jste, pane soudce, jakživ neviděl! Celý den mě líbala. Chtěl jsem doskočiti si přes ulici pro tabák, abych tak nebyl dechu, přinesla mi jej sama z obavy abych jí snad neutekl s jinou. Od božího rána do večera mne objímala a pranic se ve své lásce nevzrušovala přítomností cizích lidí. Její rozplývající se: “Zlatoušku Arture, dej mi hubičku!“ zní mi ještě nyní stále v uších.
Byl jsem pravým vězněm. Svých povinností jsem nemohl řádně konati, jelikož mne jednoduše od sebe nepustila, chtíc být stále líbána. Abych z nebezpečného tohoto přebytečného štěstí opravdové lásky manželské vyvázl, nemohl jsem učiniti nic jiného, než dáti se s ní rozvésti.
– Jak proces vlastně skončil a co před soudem povídala „milující žena“, o tom zpráva z Ameriky neuvádí ničeho.
