„Moje manželka jest rozumná žena jako málo která jiná, ale vášnivě zamilována,“ pravil nešťastník při líčení. „Svou láskou by mne málem usmrtila. To jedině jí mohu vytknouti. Pokud vím, byla mi vždy naprosto věrna. Když jsem se s ní seznámil, byla právě čtyři roky se svým prvním mužem rozvedena. Neměl jsem vůbec ponětí o vášnivých jejích citech. Něco podobného jste, pane soudce, jakživ neviděl! (...) Od božího rána do večera mne objímala a pranic se ve své lásce nevzrušovala přítomností cizích lidí. (...) Byl jsem pravým vězněm. Svých povinností jsem nemohl řádně konati, jelikož mne jednoduše od sebe nepustila, chtíc být stále líbána. Abych z nebezpečného tohoto přebytečného štěstí opravdové lásky manželské vyvázl, nemohl jsem učiniti nic jiného, než dáti se s ní rozvésti.“ Jak proces vlastně skončil a co před soudem povídala „milující žena“, o tom zpráva z Ameriky neuvádí ničeho.
***
(LN 13. 2. 1908)
Každý den čtěte články z archivních LN na www.lidovky.cz/osmicky
