Odkud se bere ten rozdíl? Jak vlastně komunistický režim dospěje k diskusi s „jinak smýšlejícími“? Při pohledu zpět se ukazují dvě hlavní podmínky.
Za prvé se musí mezi „věrchuškou“ najít alespoň pár osvícených hlav. Nebylo náhodou, že právě Günter Schabowski o 19 dnů později, večer 9. listopadu, de facto vyhlásil pád berlínské zdi, když oznámil uvolnění turistického provozu. U nás byl osvícen až premiér Adamec, když promluvil k demonstrantům na Letné – 26. listopadu, tedy s křížkem po funuse.
Za druhé i osvícené hlavy reagují až na nějaký tlak. Schabowski se rozhodl diskutovat s demonstranty v situaci, kdy už téměř měsíc běžely permanentní tisícihlavé protesty – takové, jaké se u nás odehrávaly jen na 21. srpna či 28. října.
Tohle už nebyl problém disentu, to už leželo na masách, řečeno po bolševicku. A skutečností zůstává, že u nás – na rozdíl od východního Německa – se masy projevily se zpožděním. I proto českoslovenští komunisté odmítali diskutovat.
