OČIMA PSYCHOLOGA Na první pohled tato pohádka neobsahuje žádnou výraznější povahokresbu. Její hrdinové neprocházejí žádným zřetelnějším psychologickým vývojem. Nedochází u nich, jako například u prince v Popelce, ke změně hodnot a pohledu na svět. Navíc celým filmem prosvítá komunistická ideologie a averze vůči Němcům.
Přesto i tato pohádka řeší velmi složitou otázku, která je stejně jako v Popelce hluboce psychologická. Ta zní: Jakými kritérii se má řídit naše partnerská volba, aby byla úspěšná? Abychom byli schopni po rodičích převzít živnost a popotáhnout tu káru světa zase o kousek dál? Tento přechod z prodlouženého dětství do plné, reprodukční dospělosti byl, jak vidíme, těžký oříšek již dříve. Dnes je to, jak je patrné z 65% rozvodovosti, snad nadlidský úkol...
S Popelkou má Princezna se zlatou hvězdou společné i to, že svému vyvolenému princi skrývá svou pravou identitu. Jako by říkala dívkám: „Nestrkejte klukům pod nos povrchní, líbivá pozlátka - funkci, moc či pomíjivou krásu. Ta totiž fungují jako magnet na Kazisvěty.
Takový myší kožíšek, byť čistý a dobře záplatovaný, neomylně odfiltruje všechny dacany. Takto poznáte, kdo je schopen vidět vaši vnitřní krásu a kdo ne. Pro pravého prince je totiž krása a moc bonusem, ne podmínkou nutnou. Kromě těchto hodnot má pohádka řadu dalších poselství. Například dobrý člověk (kuchař) se k Myšímu kožíšku chová hezky, i když je to obyčejná kuchtička, nejen když je to princezna. I nejvznešenější princezna se neštítí vzít za práci a zajímá se o svět kolem sebe. Princ, jakkoli ho miluje, není středobodem jejího světa. Kdyby měl kvůli ní trpět on nebo jeho zem, je ochotna se ho vzdát.
Tyto hodnoty nejsou lidem zcela přirozené; proto mají pohádky, aby jim je opakovaly a připomínaly. Kompenzují tak jakousi lidskou zapomnětlivost...
***
Fakta o Princezně se zlatou hvězdou
Rok vzniku: 1959 Režie: Martin Frič Námět: Divadelní hra K. M. Wallóa na motivy pohádky Boženy Němcové Scénář: M. Frič, K. M. Walló Kamera: Jan Roth Texty písní: K. M. Walló Hrají: Marie Kyselková - princezna Lada Josef Zíma - princ Radovan František Smolík - král Hostivít Martin Růžek - král Kazisvět Jarmila Kurandová - chůva Stanislav Neumann - kuchař Josef Vinklář - kuchtík Eduard Kohout - maršálek Stella Májová - vévodkyně Terezie Brzková - stařenka Do hlavní role si Martin Frič původně vybral herečku Miriam Hynkovou, ta však krátce před natáčením onemocněla. Role se musela narychlo přeobsazovat, volba padla na tehdy čtyřiadvacetiletou Marii Kyselkovou, která byla vybrána jen do menší role.
V době natáčení už čekala herečka dítě s Petrem Haničincem a kvůli mateřským povinnostem se herecké profese vzdala. Krátce ještě působila v divadle, ale před kameru už se po Princezně se zlatou hvězdou nikdy nevrátila, přestože nabídek měla dost. Věnovala se svým dětem (Ondřejovi, Alžbětě a Žofii), později pracovala v recepci kolejí ČVUT.
Pohádka Princezna se zlatou hvězdou se natáčela mimo jiné v parku dobříšského zámku, na hradě Kokořín a v Průhonickém parku.
Domácí úkol pro bystré diváky
Na bále mezi princem a princeznou se objeví jedno erotické chování, které je typické nejen pro lidi, ale i pro řadu jiných živočišných druhů, vídáváme je například i u ptáků. Ne, soulož to opravdu není. Je to něco mnohem rafinovanějšího a je to vidět i v jiných pohádkách (Popelka, Pyšná princezna ap.).
Víte, co to je?
Řešení z minulého dílu
Jakou klasickou manipulativní technikou zvládali milí rádcové slabošského krále v pohádce Pyšná princezna? Byla to distribuce viny. Zkrátka jej obvinili jakoukoliv výčitkou, která je v té chvíli napadla, ať byla logická, nebo ne. Například ho obvinili za bouli, kterou si udělali kvůli tomu, že naslouchali za dveřmi. Člověk, který se cítí provinile, přestává uvažovat racionálně.
O autorovi| Jeroným Klimeš, psycholog
