Noviny se tento týden pohoršovaly nad tím, že Václav Klaus 17. listopadu nenakladl květiny u pomníčku statečných studentů a ignoroval tak výročí sametové revoluce.
Co si myslí o sametové revoluci slovníky a encyklopedie? Revoluce je,zásadní změna, základní převrat, svržení starého a nastolení nového politického režimu, často násilnými prostředky‘ (Nový akademický slovník cizích slov). Slovo pochází z latinského revolvere -,otáčet zpět, valit zpět, navracet se‘. Politický význam dostalo ve 13. století v italském rivoluzione, o hromadné rozšíření se pak zasloužila francouzská revoluce (Jiří Rejzek, Český etymologický slovník). Pro československé události roku 1989, jak víme, slovníkový dodatek o násilných prostředcích neplatí. Díky tomu vplulo do nepřitažlivé a našedlé politické slovní zásoby zjevení jménem samet.
Kde se poprvé spojení sametová revoluce objevilo? Internetová encyklopedie Wikipedia tvrdí, že termín vymyslel kterýsi novinář po prvních událostech onoho nejkrásnějšího listopadu v našich dějinách a výraz ihned obletěl svět. Jméno tohoto novináře-básníka Wikipedia bohužel neuvádí. Termín se podle Wikipedie začal využívat jako synonymum pro revoluce, u nichž je moc získána bez násilí, například pro události v Gruzii, které v roce 2003 vedly k pádu prezidenta Eduarda Ševardnadzeho. Jen na okraj: mazlivá slovenština se opět nenechala zahanbit, konkurujíc sametové revoluci výrazem nežná revolúcia.
Pro textilní barbary dodávám, že samet je,tkanina s nízkým hebkým a matně lesklým vlasem‘. Původně znamenal,tkanina utkaná ze šesti nití‘. Trnitá cesta sametu do české kotliny vedla podle Jiřího Rejzka přes bizarní zastávky středořeckého hexámiton, středolatinského samitum, starofrancouzského samit a raně novohornoněmeckého Sammet.
V souvislosti s devatenáctým sametovým výročím a současným průnikem komunistických kádrů do krajských vlád si nejen Václav Havel klade otázku „mělo to vůbec smysl?“. Těch marných podpisů pod antikomunistickými peticemi, těch zbytečných demonstrací, toho skřípání zuby obětí komunistů při pohledu na buclaté tvářičky prosperujících exsoudruhů, kteří se ve prospěch kumulace kapitálu ukázněně zřekli třídního boje. „Zrušit komunisty!“ křičí část národa už tolik let. Jenže kdy a kde měl být zaťat meč do páteře hadovy? Hned v listopadu 1989? Pak by velmi pravděpodobně náš slavný samet řádně nasákl krví (paralela s opouštěním pohraničních bunkrů na sklonku 2. světové války se nabízí). Při předávání moci na konci 89. roku? Při jednáních Václava Havla s Mariánem Čalfou? V 90. roce, kdy se rozběhla první vážná kampaň za zrušení komunistické strany?
Možná si kacířskou otázku po smyslu 17. listopadu položil i prezident Klaus, když se (údajně) ve výroční den studiem Lisabonské smlouvy raději připravoval na budoucnost. A třeba příští vládci pohnuté události z devětaosmdesátého vezmou zase na milost, a za pár let nás tak noviny oblaží zprávou: „Prezident Filip, premiér Paroubek, protektor Putin a další soudruzi položili věnce na hrob neznámého studenta.“
***
Rubrika vychází každý pátek
Zrušit komunisty! křičí část národa už léta. Ale kdy a kde měl být zaťat meč do páteře hadovy?
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor Lidových novin, ondrej.tucek@lidovky.cz
