MOSKVA/PRAHA Už pár týdnů po svém nástupu do prezidentského úřadu, pečlivě zrežírovaném jeho předchůdcem Vladimirem Putinem, se Dmitrij Medveděv blýskl rozhovorem, kde hovořil o potřebě spravedlivých soudů. Brzy po Medveděvově loňském květnovém příchodu do úřadu přišla válka v Jižní Osetii a Medveděvem podepsaná ruská invaze do Gruzie - a image liberálního prezidenta byla pryč. Přesto však někteří ruští liberálové začali po čase věřit v Medveděva jako „prezidenta změny“ znovu. „Velká část liberálů, přestože Medveděv dlouhou dobu nic nedělal, nebo dokonce dopustil věci, které situaci ještě zhoršily, s ním po jeho posledních krocích opět spojuje své naděje,“ říká prezident Memoriálu Oleg Orlov.
Podpora opozičním novinám Prvním výraznějším signálem bylo, že před časem poskytl jako vůbec prvnímu deníku v Rusku rozhovor Novoj Gazetě. V tomto listu pracovala i zavražděná Anna Politkovskaja, která psala články velice kritické vůči politice Kremlu a byla zabita za stále neobjasněných okolností. Na svém blogu také publikoval tvrdou kritiku stalinismu.
Jiná vize Ruska Druhým „velkým signálem“ bylo Medveděvovo poselství k národu z počátku listopadu, kde velice tvrdě kritizoval zaostalost Ruska, vyzýval k zásadní reformě ruské ekonomiky stojící na těžbě a vývozu energetických surovin a na okraj se zmínil i o potřebě demokratizace ruské společnosti. Přestože ani jednou Putina nejmenoval, jeho kritika nepřímo mířila proti kabinetu, v jehož čele Putin jako premiér stojí.
Spolupráce se Západem Kormidlem pootočil v posledních dnech Medveděv i v zahraniční politice, když prohlásil, že Rusko nevidí na programu Východního partnerství EU, jehož založení v květnu prosadilo české předsednictví, nic špatného. Rusko tento týden dokonce prohlásilo, že zváží, zda by se na tomto programu, určeném pro podporu proevropských tendencí zemí jako Ukrajina či Gruzie, mohlo podílet.
