V období před prezidentskou volbou se často diskutovalo téma veta prezidenta, respektive vrácení zákona k opětovnému projednání do Poslanecké sněmovny. Veta byla počítána a porovnávána s cílem dokázat, že prezident Klaus se v nich chová vysoce politicky a místo odborných připomínek vrátil zákony z ryze politických důvodů.
Rozhodnutí Ústavního soudu, kterými zrušil jedenáct opatření v zákoníku práce, ale dokládají, že prezident měl pravdu. Jsem přesvědčený, že i u mnohých dalších zákonů, které prezident vrátil sněmovně k projednání, se potvrdí, ať už v rozhodnutí Ústavního soudu či v realitě, že jeho připomínky byly správné, odborné a jejich cílem bylo nedopustit, aby se nové právní úpravy rozcházely se zákonem důležitosti nejvyšší - tedy Ústavou ČR. Zákoník práce byl právě takovým příkladem, který stál na neústavních opatřeních. Jde o úpravu, jež obsahovala, a nadále i obsahuje, mnoho ustanovení, která jsou nemoderní a nepředstavují potřebnou liberalizaci trhu práce a zjednodušení pracovně právních vztahů, k jaké došlo v mnoha vyspělých zemích, například „staré“ Evropské unie, jež jsou nám mnohými dávány za příklad.
Zákon umožňoval zvýhodňování jedněch odborových organizací proti jiným. Nejen v tomto případě dal soud nepřímo prezidentovým námitkám za pravdu. Soud zrušil i další bezprecedentní ustanovení, přinášející odborům významný nástroj nátlaku na zaměstnavatele.
Moderní úloha odborů by měla stát na něčem jiném než na možnosti rozhodovat a zasahovat do řízení firmy. Riziko a odpovědnost za vedení firmy totiž na svých bedrech nenesou. Působení odborů je problematika v ekonomice obzvláště citlivá, neboť velká koncentrace moci v jejich rukou může zvyšovat náklady na fluktuaci pracovní síly, a tím způsobovat „zkostnatělost“ trhu práce. Také platí, že odborům se daří právě, když jsou náklady na fluktuaci pracovníků vysoké a když se v politické oblasti podléhá lobbingu ve prospěch větší ochrany práce a odborových aktivit. I proto je otázka postavení odborů jednou z klíčových pro zdravou a pružnou ekonomiku.
Nezbývá než doufat, že se brzy objeví taková podoba zákoníku práce, kterou naše ekonomika nutně potřebuje.
O autorovi| Martin Slaný, VŠE v Praze, externí poradce prezidenta republiky
