Jsou to tři sestry ve věku přes osmdesát let. Dvě z nich jsou vdovy po vězních z koncentráků. „Ten věk a ta naše bezmocnost byly asi důvodem těch nespravedlností,“ píše paní Purová. - Vracím se k případu, o němž jsem psal před týdnem: jak se čistou úřední prací bez zlého úmyslu ztratil víc než hektar pozemku, za nějž ty ženy měly dostat náhradu. Já si tedy nemyslím, že tu byl zlý úmysl, ale že tu byla netečnost, nepozornost: nikoho z úředníků nezarazilo, že lidé, jimž bylo něco ukradeno, se v nápravném řízení dovídají, že vlastně neměli nikdy nic!
Ten týden mi to leží v hlavě: jako malý, nedoceněný znak čehosi velikého, hrozného. Však to i vidíme: mnoho rolníků čeká na vrácení půdy. Dráždí mě to k představě, že kdybych byl mladší a svěžejší, že bych se těch úřadů v Uherském Hradišti zeptal na vysvětlení: takto, já bez úřední moci. A představuju si odpověď, kterou bych určitě dostal: že na to nemám právo, nic mi do toho není. A kdybych se hájil, že jako občan mám právo žádat informace od veřejného úřadu o jeho činnosti, dostanu za to účet, kolik lidí kolik dnů na tom pracovalo.
Prostě zastat se někoho, vložit se do jeho věci, není asi u nás možné. A ptám se, jakou váhu má tzv. veřejné mínění, tedy součet dobrých hlasů? Žádnou: ani tři univerzitní rektoři nezabrání poražení stromu, jenž před jistým obchodním domem zakrývá dvě LL v jeho názvu. Kolik lidí krom těch, co už to udělali, musí žádat, aby Karel Burian odešel z místa ředitele brněnské televize? Bylo o tom v Literárních novinách, psala o tom před několika dny tady Petruška Šustrová. Petruško, nebojíš se té mafie, kterou za tím cítíš? A mně zase napadá: když zasedání televizní rady je veřejné, já bych složil sbor lidí, kteří by se na střídačku umíněně zúčastňovali jejího jednání. A psali bychom o tom: kdo co řekl, zda kouřil, co měla Fibingerová na sobě, jak se vyjadřují... A čekal bych, kdy do redakce těchto novin dojde rada, ať mne neberou nebo ať to musím odevzdávat e-mailem.
Já sám si ani nemusím na nic stěžovat, a už mi napadlo, že to může být takový trik: nechat pár lidí dělat, co chtějí, a oni pak nebudou trápení jiných tolik vnímat. Budou si psát o knížkách, o písničkách, o množství sněhu, o prezidentech... Ano: zrovna teď. Teď právě běží folklorní politická hra o prezidentech, jako by volba kteréhokoliv prezidenta mohla působit na materiál, z něhož je tento režim. Přitom ale se hraje i o to, aby prezident vlastně nemohl do ničeho nějak velice zasahovat. Vypadá to jako taková hospodská zábavná hra: jak dva chlapi s lokty opřenými o stůl se pěstmi přetlačují. Když dohrají, mají všichni v hospodě tolik, co předtím.
***
Teď právě běží folklorní politická hra o prezidentech, jako by volba kteréhokoliv prezidenta mohla působit na materiál, z něhož je tento režim. Přitom ale se hraje i o to, aby prezident vlastně nemohl do ničeho nějak velice zasahovat.
