Ekvádorský prezident Raffael Correa zažil nepříjemné překvapení. Zjistil, že i proti oblíbenému politikovi se může ze dne na den zvednout vlna nespokojenosti a smést ho.
QUITO/PRAHA Ekvádor patří k zemím, které mají s převraty bohaté zkušenosti. Naposledy byl zbaven úřadu prezidenta Lucio Gutierrez v roce 2005, násilnější průběh pak mělo například sesazení Leona Febrese Cordery v roce 1987, kterého nechala unést a zmlátit armáda. Není proto divu, že když ve čtvrtek Quito ovládli demonstranti v čele s policisty a vojáky, měl nahnáno i současný prezident Rafael Correa.
Protesty ho každopádně nepříjemně překvapily. Až dosud měl v zemi poměrně neotřesitelnou pozici a pečlivě dbal na to, aby jeho image nic nepošramotilo (najal si za tím účelem dokonce PR specialisty ze Spojených států, konkrétně washingtonskou firmu Fenton Communications).
Lidé, kteří Correu obdivují, vyzdvihují jeho v USA získané ekonomické vzdělání a znalost pěti světových jazyků. Zdůrazňují, že zatočil s korupcí i s dluhy (tím, že prostě veškeré mezinárodní závazky neuznal) a stabilizoval dlouhodobě labilní zemi. „Mladý, pohledný a chytrý reformátor,“ vykreslují jej v tiskových prohlášeních PR specialisté společnosti Fenton, kteří jej loni v červenci u příležitosti jeho návštěvy USA dokonce překřtili na „Latinskoamerického Obamu“.
Lidé, kteří naopak Correu zatracují, o něm mluví jako o pohůnkovi venezuelského prezidenta Huga Cháveze a odpůrci USA. List The Wall Street Journal jej dokonce přirovnal ke kubánskému vůdci Fidelu Castrovi, pod jehož vládou, dodal deník, „se v Ekvádoru vypařila svoboda rychleji, než byste stačili říct bolivariano“ (slovo odkazuje k Chávezově tzv. bolívariánské revoluci ve Venezuele – pozn. red.). Přepisování ústavy Sedmačtyřicetiletý Correa sám sebe označuje za „levicového humanistu a křesťana“, což dokazuje mimo jiné zvyšováním výdajů na sociální politiku.
O tom, že má blízko k venezuelskému lídrovi Chávezovi, pak svědčí mimo jiné to, že stejně jako on přitlačil na zahraniční těžaře – letos v červenci vstoupil v platnost zákon, podle nějž je veškerá vytěžená ropa a zemní plyn majetkem Ekvádoru, který si vyhrazuje právo z něj ukrojit 25 procent (jinými slovy čtvrtinu zisku z jejich prodeje).
Correa byl poprvé zvolen do úřadu před třemi lety, podruhé loni, kdy mu ke zvolení stačilo jen jedno kolo hlasování, což se v Ekvádoru stalo poprvé po dlouhých třiceti letech.
První zaryté nepřátele si mladý prezident nadělal před dvěma lety, kdy prosadil zásadní změny v ústavě. Ty mu mimo jiné zaručují právo kandidovat na úřad hlavy státu i v dalších dvou čtyřletých cyklech (a teoreticky tedy i setrvání v úřadu do roku 2017).
Kritici Correovi vyčítají snahu uzurpovat co nejvíc moci – mají na mysli nový článek ústavy, který dává prezidentovi právo rozpustit kdykoliv v prvních třech letech čtyřletého volebního cyklu parlament. Prezident jim vzkázal, že jedině tak je možné vypořádat se s korupcí a prosadit reformy, které Ekvádoru vynesou „sociálně spravedlivější společnost“.
Nicméně právě rozpuštění parlamentu bylo to, co včera prezident zvažoval. Přitom příčinou nepokojů, které Correu vyděsily tak, že mluvil o pokusu o převrat, byl jeho pokus sáhnout na privilegia policistů a vojáků, přesněji řečeno, zredukovat jejich benefity – prodloužením lhůty pro povyšování a zrušením s tím souvisejících finančních odměn. Correa v tom ale spatřoval spiknutí, z nějž obvinil opoziční Vlasteneckou stranu.
