U hvězdy V391 se odehrálo podobné drama, jaké čeká i Slunce
Italští astronomové zpozorovali planetu, která obíhá velmi těsně kolem červeného trpaslíka. Objev dává Zemi naději, že přečká rozpínání Slunce.
Teorie popisující fungování běžných hvězd předpovídá naší Zemi neveselou budoucnost. Až Slunce vyčerpá zásoby vodíku uložené v jádře, spustí se termonukleární reakce ve vyšších vrstvách. Následně se zvýší teplota ve vrchní části atmosféry, což způsobí jejich rozpínání. Tím se teplota opět sníží a ze Slunce se stane obří hvězda s nižší teplotou, takzvaný červený obr. Objem hvězdy se zvýší možná až stokrát, množství vyzářené energie pak dokonce desettisíckrát, čímž bude zpečetěn osud vnitřních planet Merkuru a Venuše. Podle dosavadních předpokladů by žhavá výheň měla zničit také Zemi.
Objev italského astronoma Roberta Silvottiho z Národního astrofyzického ústavu v Neapoli zřejmě způsobí revizi těchto závěrů. Silvotti s kolegy totiž u slabé hvězdy V391 Pegasi našel planetu, která obíhá ve vzdálenosti 1,7 astronomické jednotky (1 AU je vzdálenost Země-Slunce, tedy 150 milionů km). Dobu oběhu astronomové spočítali na 3,2 pozemského roku. Práci týmu, který Silvotti vedl, včera publikoval vědecký časopis Nature.
Těsná dráha odborníky překvapila právě proto, že V391 je červený trpaslík, který už dávno prošel fází červeného obra. Tou dobou musel povrch hvězdy dosáhnout téměř k oběžné dráze planety. Jak je možné, že v tak extrémních podmínkách „přežila“ a nevypařila se? Může se něco podobného podařit rovněž Zemi?
Silvotti předpokládá, že v době, kdy se Slunce změní v rudého obra, bude Země obíhat po dráze o polovinu vzdálenější než nyní. To je zhruba srovnatelné s 1, 7 AU u objevené planety. Největším rozdílem mezi Zemí a podivuhodnou oběžnicí je však hmotnost. Planeta v soustavě V391 Pegasi je obr s hmotností tří Jupiterů, proti ní je Země jen křehkým zrnkem. Liší se i mateřské hvězdy. Osudem Slunce není stát se červeným trpaslíkem, po obří epizodě z něj bude zářivější bílý trpaslík.
Ze všech těchto rozdílů plyne, že existence naší domovské planety bude ohrožena, řekl astronom Matt Burleigh časopisu Nature. „Jsme právě na hraniční čáře mezi přežitím a pohlcením v nabobtnalé atmosféře Slunce.“
Vysušená a sterilizovaná
Nutno podotknout, že Burleigh mluví o existenci Země jako planety, ne jako místa vhodného k přežití lidstva. Teplota v těsné blízkosti obra vzroste natolik, že i když Země přežije, oceány se vypaří. Život z planety tak zmizí. Nikomu už nebude vadit, že v další etapě se ze Slunce stane bílý trpaslík, jehož intenzivní rentgenové a ultrafialové záření povrch planety důkladně sterilizuje. Nás může uklidnit, že Slunce je nyní v polovině svého „produktivního“ života. K jeho proměně v červeného obra dojde asi za pět miliard let. To je mnohem větší časový úsek, než jaký dělí současnost od éry trilobitů.
***
Povrch hvězdy dosáhl téměř k oběžné dráze planety. Jak je možné, že se nevypařila?
Horká budoucnost Země
Kdyby sázkové kanceláře vypisovaly kurzy i na vývoj kosmických událostí, bylo by lákavé vsadit si na osud Země. Pohltí ji v budoucnu Slunce, nebo planeta přežije? Dosud se mělo za to, že Země zanikne v době, kdy se ze Slunce stane rudý obr.
Objev planety, která nafouknutí své hvězdy přežila, šance Země na přežití poněkud zvyšuje. Pro bookmakery by taková sázka měla i další půvab. Vsazené peníze by jim na účtu zůstaly pět miliard let. Tak dlouho se ještě Slunce bude chovat jako k životu přívětivá hvězda.
