PRAHA Vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost Česká republika přestane být suverénním státem. Tak se v úterý vyjádřil český prezident Václav Klaus. Jen pár hodin předtím ale Ústavní soud vydal verdikt naprosto opačný. „Přenesení určitých kompetencí státu, které vyvěrá ze svobodné vůle suveréna a bude nadále vykonáváno za jeho účasti předem dohodnutým, kontrolovaným způsobem, není pojmovým oslabením svrchovanosti, ale může naopak ve svých důsledcích znamenat její posílení ve společném postupu integrovaného celku,“ stojí v nálezu.
Jak to tedy se suverenitou a přenesením pravomocí do Bruselu je? Pravdou je, že s Lisabonem se posilují evropské instituce. Poté už je vše věcí výkladu. Kritici smlouvy tvrdí, že nejde o sdílení pravomocí neboli sdílení suverenity, ale namísto toho vzniká suverenita „evropská“, což naznačuje, že unie je státem federálního typu. Druhá strana ale tvrdí, že žádný evropský superstát nevzniká a že pořád je unie organizací, která sdružuje samostatné a suverénní státy. Navíc argumentují i tím, že jestliže část své suverenity odevzdáme na nějaký vyšší celek, může to vést k tomu, že svou suverenitu paradoxně posílíme. Například pokud jde o energetiku. Zde se sice vzdáme části suverenity, ale Českou republiku bude zároveň ve světě mnohem více slyšet, protože už nebude mluvit jako Česko, ale Evropská unie, která má mnohem silnější hlas.
„Všechny členské státy, respektive jejich ústavní soudy, které se otázkou suverenity zabývaly, konstatovaly, že i po Lisabonské smlouvě mají země i nadále kontrolu nad integračním procesem, zachovávají si suverenitu a unie je i mezinárodní organizací zvláštního druhu. Já nepochybuji, že je to jinak,“ uvedl pro LN ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle.
A druhý bod – Lisabonská smlouva nově zavádí možnost vystoupení z unie, což dosud neexistovalo. „Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z unie vystoupit,“ píše se v jednom z článků smlouvy. Jestliže by tedy měl nějaký ze států pocit, že je jeho svrchovanost oslabena, tak má možnost svazek s Bruselem ukončit.
Další velká debata se vytvořila kolem váhy českého hlasu v unii. Tady je potřeba říci ano, sníží se. Ale je to složitější. „Určitě ztrácíme vliv na rozhodování v orgánech Evropské unie, a to dokonce měřitelným způsobem, jedná se o Evropskou radu, kde od roku 2014 přijdeme zhruba o třetinu své hlasovací váhy oproti stávajícímu stavu,“ uvedl pro LN europoslanec Jan Zahradil, který se řadí ke kritikům smlouvy. „Zcela nepochybně v tomto smyslu ztrácíme určitou část své suverenity,“ dodal.
Když se řekne A, je ale potřeba pro vysvětlení dodat ještě B. Cokoli si v unii vyjednáme, nezáleží ani tolik na tom, jaký máme podíl na hlasování, ale jak jsme schopni si naše priority prosadit. Naprostá většina rozhodnutí, které se v Bruselu projednávají, se předjednávají dlouho předem a hledá se kompromis. „Když to někdo čistě mechanicky počítá, tak ano, ten hlas bude menší. Ale je třeba říci, že váha toho hlasu více odpovídá naší velikosti, počtu obyvatel. A zatřetí myslím, že spíš než toto mechanické kritérium je důležitější, zda jsme schopni své hlasovací právo efektivně uplatnit,“ uvedl k tomu ministr Füle.
Co se změní s Lisabonskou smlouvou Jak je to s vahou hlasu ČR v EU? Při hlasování v Radě ministrů bude rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, když s ním bude souhlasit 55 procent členských států, které budou představovat 65 procent obyvatel EU. Tento systém se ale bude uplatňovat až od roku 2014, přičemž do roku 2017 bude moci kterákoli země požádat o hlasování systémem, který stanoví smlouva z Nice. Podle niceské smlouvy se většina při hlasování vypočítává jako hlas prosté většiny členských států, které reprezentují alespoň 62 procent všech obyvatel EU a zároveň disponují 255 z celkového počtu 345 hlasů (na ČR přitom připadá 12 „vážených hlasů“. Vážené hlasování podle smlouvy z Nice je sice pro ČR relativně výhodnější, je ale třeba mít na paměti i další okolnosti. Především: při rozhodování v radě dochází na počítání hlasů jen zcela výjimečně, v drtivé většině hlasů se rozhoduje konsenzuálně, to znamená vyjedná se kompromis přijatelný pro všechny. Klíčové pro prosazení českých zájmů je proto efektivní vyjednávání a vytváření spojenectví s jinými zeměmi. Oslabí se suverenita ČR? Všechny členské státy se při jednáních shodly, že je potřeba zajistit institucím EU v některých oblastech větší pravomoci. Rozšíří se například pravomoci Evropského soudního dvora a Evropského parlamentu v rámci spolurozhodování o přijímání nové unijní legislativy. Nejedná se však v žádném případě o založení nového státního útvaru s názvem Evropská unie nebo o vytvoření federace členských států. Ty zůstávají svrchované a samostatné. Suverenita ČR by byla omezena pouze v případě přenosu podstatných pravomocí svrchovaného demokratického právního státu na jinou organizaci, a k tomu podle Ústavního soudu v případě Lisabonské smlouvy nedojde. Jak je to s národními parlamenty? Smlouva zvyšuje práva národních parlamentů, které se budou moci dožadovat u Evropské komise, aby přehodnotila své návrhy, pokud bude pochybnost, že překračuje své kompetence. Je možné z EU vystoupit? Lisabonská smlouva vkládá do Smlouvy o EU článek 50, který nově výslovně upravuje postup pro dobrovolné vystoupení členského státu z unie. Členský stát má možnost z EU vystoupit bez jakýchkoliv podmínek.
