Na počátku devadesátých let se stalo nesmírně moderním pořídit si bydlení na půdě. Bohužel s prací s náročným prostorem nikdo neměl moc zkušeností, a tak vznikla spousta rekonstrukcí, které sice vypadaly „trendy“, ale bydlelo se v nich už hůř.
To byl také případ půdy v Kamenické ulici na pražské Letné: „Byla to hodně nevydařená rekonstrukce,“ vzpomíná architektka Radka Zedníková z ateliéru OOOOX architects, která je autorkou nového projektu. „Na půdě tehdy vznikly dva zrcadlové byty. Celé jejich druhé patro bylo nevyužité, střešní okno bylo téměř ve špičce střechy, tudíž ani nebylo vidět ven. Všude byly obrovské zkosené kumbály a uprostřed prvního patra jedna jídelna bez oken, ze které vedlo schodiště nahoru.“
Zedníková se mohla s celým prostorem dlouze trápit, zvolila ovšem pragmatičtější řešení: všechno zbourala a začala znovu.
Sen každého architekta Investor se rozhodl využít prostor obou bývalých bytů. Díky tomu dostala architektka Zedníková k dispozici 240 metrů čtverečních, na kterých měla vybudovat prostor pro pětičlennou rodinu.
„Byla to skvělá práce, protože investor mi nechal zcela volnou ruku. To je sen každého architekta,“ směje se.
Radka Zedníková měla v plánu celý prostor vybourat, dostavět kolem obou pater terasy a zvednout střechu na jedné straně tak, aby jedna z vnitřních zdí nebyla zkosená. Přestože to plánovala udělat na části domu, která je obrácena do vnitrobloku, téměř rok strávila bojem s památkáři a stavebním úřadem.
„Jsem soudná, nedělala bych přece nic, čím bych poškodila styl staré letenské zástavby. Ale pokud změnu úhlu střechy v pátém patře obráceném do vnitrobloku památkáři opakovaně zamítají s tím, že by to významně poškozovalo letecký pohled, nevím, jak jinak jejich argumenty označit než jako nesmyslné.“ Zedníková boj s památkáři nakonec vyhrála: dnes jen hořce dodává, že vyřízení všech razítek trvalo dvakrát déle než realizace samotná. Schody jako solitér Prostor půdy Zedníková zbavila všech nově dostavěných příček a patra. Do prvního podlaží nového interiéru architektka naplánovala velkou obytnou kuchyni s jídelnou a obývacím pokojem, ze kterého se vychází na terasu. Ta je vedena přes celou šířku domu.
Další, tentokrát oddělenou částí prvního patra je ložnice investora, hostinský pokoj a koupelny. „Díky tomu, že tento velký prostor zůstal celý otevřený, mohli jsme si pohrát i se schodištěm,“ vysvětluje. „Navrhli jsme jej jako solitér, jakkoli se obvykle spíš řeší, jak ho udělat co nejmenší a co všechno za něj schovat. Tady se ocelové schody se skleněným zábradlím staly ústředním bodem prostoru, zepředu dostaly kapotáž ze sádrokartonu. Díky tomu působí jako uzavřená hmota, ačkoli jsme do schodiště ještě vklínili malý kumbálek – úklidovou komoru,“ dodává autorka.
Po masivním schodišti se vychází do druhého podlaží, které je celé věnované třem dětem. Před každým z jejich tří pokojů je spojená terasa, za pokojíky jsou samostatné šatny.
Právě terasy jsou zvláštní kapitolou této zdařilé realizace. Jsou orientované na jihovýchod a západ a k oběma patrům byly dostavěny. Spodní terasa je částečně zapuštěna dovnitř; to ji kryje, díky čemuž se na ní dá sedět i za deštivých dní. Terasa v druhém podlaží je přes celou šířku domu a propojená vede před dětskými pokoji.
Nejlepší je interiér na míru „Interiéry navrhujeme společně se stavební stránkou. Když se všechno zbourá, udělají se nové disposice, nové vedení elektřiny, vody, světel, nové povrchy, mohou se pak nové interiéry navrhnout přesně podle potřeb konkrétního klienta,“ říká Zedníková.
Takto architektka vytvořila novou technickou místnost s prádelnou, za ložnice dospělých i dětí umístila šatny a před obytný prostor umístila i umývárnu pro tři psy, kteří s rodinou žijí. „Do ní se vchází přímo z výtahu, který do bytu vede, psi tak do bytu vběhnou už čistí,“ vysvětluje.
Současně s praktickou částí návrhu připravila architektka i všechny navazující práce, kreslila nábytek nebo vybírala světla. Do interiéru totiž navrhla vše na míru, ať už se jedná o stoly v kuchyňském prostoru, postele, skleněné zástěny v koupelnách nebo dveře. „Kupovaná jsou jen svítidla, židle a sedací souprava.“ Pohodlně se dá bydlet i na půdě Na podlahy většiny prostor navrhla praktickou šedou stěrku. Ta sama o sobě působí možná až příliš technicky, proto ji doplnila kombinací s průmyslovou mozaikou, která je ve spodní místnosti vyrobena z merbauového dřeva a v horním patře je dubová. Z průmyslové mozaiky jsou vytvořeny i stoly a bary v jídelně, je použita i na pracovní desku kuchyňské linky. „Celý interiér to změkčí,“ tvrdí architektka.
Ačkoli se obecně tvrdí, že pro bydlení nejsou půdy vhodné (obecně jsou určeny k jinému účelu, pod zkosenými střechami se špatně pohybuje), architektka Radka Zedníková touto realizací dokázala, že i z půdy se dá vytvořit moderní, vzdušné a pohodlné bydlení.
