Truchlící Polsko - Lecha Kaczynského by měl v prezidentské funkci nahradit jeho bratr, tvrdí někteří
VARŠAVA Vojenské prezidentské pocty, nejvyšší představitelé státu, tisíce lidí, květy po celé trase, kudy projížděla smuteční kolona, dlouhá fronta před prezidentským palácem, kde je vystavena rakev. Do Polska z Moskvy včera přiletělo letadlo s ostatky prezidenta, který zahynul při katastrofě ve Smolensku.
Po třech dnech se opakuje to, čeho Varšavané byli svědky v pondělí. Jen polský prezident je jiný. Ne Lech Kaczynski, ale Ryszard Kaczorowski, poslední prezident polské druhé republiky v exilu.
Zatímco u Kaczynského se ani ve dnech týdenního smutku Poláci nemohou shodnout, zda byl skutečně tak velkou postavou dějin, aby si zasloužil pohřbít na panteonu polských národních hrdinů na krakovském Wawelu, o Kaczorowském žádné pochyby nepanují. Devadesátiletý sympatický stařec byl legendou, která Polákům připomínala, že se v londýnské emigraci podařilo po padesát let držet v podobě vlády a prezidenta v exilu plamen meziválečného „nezávislého Polska“. Mnozí Poláci, obyčejní lidé i politici, dodnes říkají: „Polsko mezi lety 1945 a 1990 to nebyl náš stát.“ Do dějin se Kaczorowski zapsal v roce 1990, kdy po zvolení Lecha Walesy prvním demokratickým prezidentem poválečného Polska přiletěl do Varšavy a předal mu předválečné insignie.
Ty stovky lidí, kteří se včera postavili do fronty před varšavský zámek Belveder, druhé sídlo prezidenta, říkali, že Kaczorowski byl legendou po celý život. „Takoví lidé se už nerodí, byl po všech stránkách vzorem skutečného polského národního hrdiny,“ říká starší paní v baretu, která do Belvederu přinesla kytici. Na otázku, zda byla u rakve Lecha Kaczynského, dodává: „Ne, nebyla. Skutečný hrdina leží tady v Belvederu.“
Kaczorowski přežil svoji vlastní smrt už v roce 1940, kdy byl v Sověty okupované části Polska zatčen NKVD a měl být popraven. Tři týdny prožil v cele smrti, než mu byl trest změněn na deset let pobytu v gulagu. Z tábora se dostal o rok později, když se stal vojákem legendární polské armády generála Wladyslawa Anderse, vytvořené z vojáků ze sovětských zajateckých táborů, kteří přešli bojovat na západní frontu. Kaczorowski se účastnil i nejslavnější polské bitvy o Monte Cassino v Itálii. Podobně jako velká část Andersovy armády se do Polska „okupovaného Sověty“ nevrátil, vystudoval v Anglii a zapojil se do činnosti emigrační vlády. Mnoho let byl ministrem pro mládež a vedoucím exilových harcerů, polské obdoby skautů. Mnoho z nich bylo i včera před Belvederem. „Pan prezident Kaczorowski byl naším symbolem,“ říká jeden mladík v harcerském stejnokroji.
Ještě ve středu se mluvilo o tom, že Kaczorowski by mohl být společně s Kaczynskými pohřben na Wawelu. Zřejmě to však bude v kostele sv. Jana ve Varšavě, v místě, kde jsou stejně jako na Wawelu pohřbeni i prezidenti a králové.
O autorovi| Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN v Polsku
