„Jsem v podstatě už na konci. Nevím, jestli ještě zítra přijdu nebo to bude ještě šest měsíců nebo jeden rok. Tak si to užívám, dokud můžu,“ řekla ČTK Klimentová. Již od počátku 90. let žije a tančí v zahraničí a posledních čtrnáct let je v Londýně primabalerínou Anglického národního baletu (ENB). Před dvěma roky si navíc splnila sen - zatančila si Manon.
Pro úspěch je podle ní nejdůležitější talent, pak štěstí a „pak je to na tom člověku, jestli bude pracovat“. „Ve školce přišli vybírat na sportovní gymnastiku a řekli mi, že mám talent a jestli chci jít na gymnastiku. Já byla takový poddajný dítě, co zakejvá na všechno, a bylo to. To samý bylo s baletem. V gymnastice mi říkali, že mám talent na balet, a tak jsem šla na baletní školu,“ vzpomíná na začátky.
Po dokončení studia udělala konkurz do pražského Národního divadla, kde se stala sólistkou. Pak přišla nabídka z Kapského Města, z Glasgow a poté i z ENB. V nadsázce tvrdí, že tvrdě pracovat se naučila právě až v britské metropoli. „Já jsem byla líná. Je to těžký, když vám všechno jde samo...,“ řekla. Británii, kde v současnosti žije i s manželem (v ENB je designér osvětlení) a devítiletou dcerou, si oblíbila, hlavně ale kvůli lidem. Potřebuje prý trochu toho „konzervatismu“, co jí jako emocionálního člověka vyrovnává.
Velkým zlomem v životě pro ni bylo narození dcery Sabiny. Tehdy byla uprostřed své kariéry, ale i přesto se dokázala vrátit a mateřství jí prý spíše pomohlo, než aby ji „zastavilo“. „Teď už mám techniku a zkušenosti. Jde to nějak hrozně lehce. To si užívám. Ještě chviličku,“ dodala osmatřicetiletá baletka. „Jen odpočívat, být mámou...“ plánuje svou vzdálenou budoucnost Klimentová.
