Američtí demokraté i republikáni hledají zvolitelného prezidentského kandidáta. Zatím marně
Za neformální začátek kampaně před americkými prezidentskými primárkami bývá považován uplynulý první zářijový víkend. Letos to však zřejmě nikdo kandidátům neřekl, a 3. září, kdy Amerika slaví Den práce, se už kampaň několikátý měsíc řítila svižným tempem vpřed. Demokraté i republikáni, kteří se hodlají porvat o Bílý dům, se do sebe tentokrát zakousli extrémně brzy. Nikdo z nich si ale nedovolí zvolnit. Primárkový expres by je nemilosrdně přejel.
Prezidentské volby, do kterých nejde úřadující prezident ani viceprezident, bývají hodně otevřené. Letos navíc tápou obě velké strany. Apřestože éterem létají miliony dolarů za rozhlasové a televizní spoty, nemají demokraté ani republikáni v nominaci o nic jasněji než před deseti měsíci, kdy kandidaturu oficiálně oznámil první zájemce.
„Jasná“ kandidátka, politické „dítě“ a poučený populista
Po řadě televizních debat a prvních pár stovkách setkání s voliči vypadá demokratický dostih téměř přesně tak, jak všichni předvídali. S celkem pohodlným náskokem vede logická favoritka Hillary Clintonová, za ní (v oblibě u voličů, nikoli však ve významném kritériu shánění financí na kampaň) se drží zázračné šestačtyřicetileté politické „dítě“ Barack Obama a třetí je poučený populista s letošním překvapivě konkrétním programem John Edwards. Tyto tři z uctivé vzdálenosti provází pět dalších zájemců, kteří prakticky nemají šanci uspět a nejpozději na začátku příštího roku část z nich odpadne.
Podle předpovědí by prezidentské volby v roce 2008 měli demokraté vyhrát. Jenže to by nesměli mít tak bohaté zkušenosti s tím, jak prohrát „neprohratelné“ volby. Stačí si vzpomenout na rok 2000. Navíc nemají žádného jasného kandidáta. Když za „jasnou“ (byť zároveň úplně špatnou) demokratickou kandidátku označil Bushův stratég Karl Rove Hillary Clintonovou, začali demokraté zuřivě spekulovat, co tím sledoval. A odpověď? Rove se údajně snaží demokraty přimět, aby si vybrali Hillary, kterou poté republikánský kandidát porazí snáz než třeba Obamu nebo Edwardse.
Rove každopádně poukázal na skutečnost, která dělá demokratům starosti. Hillary ještě z dob působení manžela Billa v Bílém domě bytostně nesnáší polovina Ameriky. Možná je tedy jednoduše nezvolitelná. Barack Obama má jiný problém. Je to první Američan černé pleti, který má reálnou šanci stát se prezidentem, ale pro některé Afroameričany je „málo černý“ - protože není „jejich“. Je pouze synem Afričana a bílé Američanky. Paradoxně je tak přijatelnější pro „bílé“ Američany a Afroameričané lavírují mezi ním a Hillary. Obama také neustále naráží na to, že je ve federální politice naprostý nováček -třeba Georgi W. Bushovi to ale nakonec nevadilo. Ovšem jestli někdo udává tón demokratických debat, je to John Edwards. Kromě „chlapeckého šarmu“ známého už z před čtyř let tentokrát přišel s konkrétními (a reálnými) plány, třeba na změny ve zdravotním pojištění, které Amerika nutně potřebuje. Clintonová a Obama prozatím pouze reagují na jeho nápady.
U republikánů není situace o nic jasnější. Zpočátku mělo republikánské pole dva velké favority - bývalého newyorského starostu Rudyho Giulianiho a senátora Johna McCaina. McCainova kampaň mezitím prošla klinickou smrtí a kvůli podpoře setrvání Američanů v Iráku, pokročilému věku a vstřícnému postoji k nelegálním přistěhovalcům se stále propadá.
Ani pro Giulianiho se kampaň neodvíjí ideálně. Proti „starostovi Ameriky“, za něhož byl pasován po teroristických útocích z 11. září 2001, se postavili newyorští hasiči, podle nichž udělal spoustu chyb a chce tuto tragédii „vytěžit“ ve svůj politický prospěch. Pro velkou část konzervativní republikánské základny je moc liberální - co se týče postojů k homosexuálům i potratům. A rozhodně to není vzor rodinného štěstí a věrnosti.
Na scénu tak mohli vstoupit další hráči: Mitt Romney a Fred Thompson. Bývalý massachusettský guvernér Mitt Romney se může pochlubit vizitkou výjimečně schopného manažera, který dokázal odvrátit bankrot Olympijských her v Salt Lake City. V boji o republikánskou nominaci mu ale tyto přednosti moc užitečné nejsou, stejně jako Giuliani totiž není zrovna sociální konzervativec. A evangelikály vůbec netěší vidina prvního mormona v Bílém domě.
To když se v červnu konečně odhodlal ke kandidatuře Thompson, někdejší hollywoodský herec a bývalý senátor za Tennessee, křesťanští konzervativci zaplesali a okamžitě v průzkumech vylétl na třetí místo. Při pohledu na Thompsona republikáni sní o renesanci reaganovské éry.
Ani tím ale početné pole zájemců o nejvyšší politickou funkci v Americe nekončí. V ústraní se drží alespoň dva „zachránci“. Okandidatuře Ala Gora se spekuluje pokaždé, když na společenské večeři odmítne přídavek s tím, že si hlídá linii. A roli „spasitele“ ve stylu filmu Vrtěti psem důsledně popírá i Michael Bloomberg. Úspěšný manažer, miliardář a starosta New Yorku bude prý „kandidovat, jen když budou všichni ostatní lidé na planetě mrtví“ a žertuje, že Amerika není připravená na to, aby si zvolila „rozvedeného Žida“.
Chová se ale jinak. Z ničeho nic odešel od republikánů a stal se nezávislým. Navíc křižuje Ameriku a neúnavně mluví o globálním oteplování, přistěhovalectví, držení zbraní a zdravotní péči. Což, shodou okolností, jsou vedle Iráku hlavní témata kampaně.
Pokud by Bloomberg skutečně do volebního expresu naskočil, bylo by politické „obludárium“, jak letošní primárkový cirkus charakterizoval týdeník The Economist, kompletní. Každopádně je z čeho vybírat. Zvolí si Američané první prezidentku, Afroameričana, mormona nebo rozvedeného Žida?
***
Demokraté i republikáni, kteří se hodlají porvat o Bílý dům, se do sebe zakousli extrémně brzy. Nikdo z nich si ale nedovolí zvolnit. Primárkový expres by je nemilosrdně přejel.
O autorovi| Tomáš Jeník, redaktor LN
