Pokud chcete v Chomutově jít večer do restaurace nebo do fitka, k návratu kvůli bezpečnosti potřebujete auto či taxi. Ani primátorka není výjimkou. „Jako žena se v některých částech města opravdu bojím,“ říká mi nenápadná drobná žena v černých kalhotách a krátkém žlutém sáčku. „A samotnou nikam nepouštím ani svou mladší devítiletou dceru. Já sama jsem si bez problémů kdysi coby malá hrála před naším panelákem. To dnes nepřichází v úvahu.“
Ivana Řápková se neproslavila ničím menším ani větším než tím, že na magistrát, kde se vydává část dávek „nepřizpůsobivým občanům“ převážně romské národnosti, pozvala za asistence novinářů exekutora, aby si hned u okénka vyzvedl peníze zatím od 46 lidí, kteří městu dluží. Pohledávky vystoupaly do výše 240 milionů korun, město může zasáhnout proti zhruba třem stovkám lidí, případy dalších 1200 se řeší. Bez obalu také primátorka pronesla, že neplatiče z bytů patřících Chomutovu vystěhuje za město do „čunkovských“ mobilních buněk. A nezalekla se ani ministra pro lidská práva Michaela Kocába. „Ať si zkusí tady žít,“ vzkázala mu, čímž si získala popularitu nejen mezi lidmi ze západočeského města, v němž je z 50 000 obyvatel kolem pěti až osmi tisíc „nepřizpůsobivých“. Primátorka se přepečlivě vyhýbá jakémukoli označení národnosti. „Tady to už dávno není jen romská otázka, jestli si toho někdo nepovšiml,“ říká.
Rodinný benjamínek
Akce „sebereme jim dávky“ rezonuje v české společnosti, která si už dlouhá léta neví rady, jak vyjít s těmi, kdo neumějí respektovat pravidla lidského soužití. ODS má novou hvězdu a primátorka dobré vyhlídky na místo na kandidátce do Poslanecké sněmovny. Je možné, že se Ivana Řápková jen pokusila udělat ve městě pořádek. V Chomutově žije celý život, s výjimkou tří let, kdy pracovala v Karlových Varech. Má dva starší bratry. Oba jsou vysokoškoláci, oba podnikají, jeden žije stejně jako ona v Chomutově, druhý v Mostě. Její rodiče už zemřeli, tatínek byl stavbyvedoucí, matka, původem z Ukrajiny, prodavačka. Na primátorce není to pošmourné pondělní dopoledne příliš znát, že by ji nově získaná popularita nějak zvlášť těšila. Nastydla se při pózování fotografům po nedělní debatě v České televizi, kašle a upíjí čaj s medem.
Reportéři s ní v uplynulých týdnech donekonečna debatovali nad otázkou „exekucí části sociálních dávek nepřizpůsobivým“ a média zaplnily fotografie z „domů hrůzy“, kde mohl bydlet i ministr Kocáb, kdyby byl býval přijal primátorčinu nabídku. Samozřejmě že mezi lidmi závislými na sociálních dávkách, alkoholu nebo drogách zažijete ledaco. Pravda ale také je, že takových najdete stovky ve všech větších českých městech, není to jen chomutovská specialita.
Na druhou stranu by Chomutov, město plné neutěšených sídlišť, určitě potřeboval facelift. „Jak se mi tu žije? No dobře ne,“ říká má teta, která v Chomutově pracuje jako lékařka ve své privátní ordinaci a do západočeského města se přistěhovala, když v polovině 70. let dokončila studia medicíny. Jejím bydlištěm se na dlouhá léta stal velký panelák na sídlišti Březenecká. Světlý mezonetový byt, dvě lodžie s pěkným výhledem na Kamencové jezero. Socialistický sen, který se pomalu, ale jistě začal měnit v noční můru. Vzpomínám si na návštěvy u ní: za okny depresivní sídliště, venku pobíhaly jen hlučné a uboze vyhlížející děti. Špína, výkaly, nejezdící výtahy, drobné krádeže, občas nějaké to přepadení.
V podobném domě, jen v sídlištním komplexu zvaném Zahradní, kdysi žila i Ivana Řápková. S manželem (dnes je rozvedená) a dcerou Michaelou, tehdy ještě miminkem. „V Zahradní bydlely i rodiny, které znečišťovaly okolí i vnitřek domu. Žila jsem tam zhruba čtyři roky a opravdu se snažila dostat se odtud pryč. Což se mi nakonec povedlo a chápu i další občany, co se stěhují, co nechtějí na některých sídlištích bydlet,“ rozebírá primátorka města své vlastní bydlení.
Teta se neváhala zadlužit a raději se přestěhovala do domku v satelitu za městem. A primátorka také. Dnes žije v části na okraji Chomutova, kde stojí vilky obehnané zdí. Mezi místními se této adrese přezdívá Beverly Hills. Nečekejte však vrátné v uniformách s koltem za pasem. Nejste v Kalifornii. „Předtím jsem bydlela na jiném sídlišti, jenže tam nebylo kde parkovat. Když jsem se stala známou, někteří lidé fotili mé auto, že občas parkuji ne úplně košer,“ popisuje mi tiše, „pak jsem si pronajala dům, ale nájem byl vysoký. Proto jsem si vzala hypotéku. Ano je tam zeď, ale není tam tak bezpečno, jak si mnozí myslí. Mému sousedovi ukradli auto. Proto jsme si tam všichni soukromě zavedli dobré zabezpečení. I já ho mám.“ Na lepší bydlení si umí vydělat - kromě práce primátorky je v dozorčích radách Českých aerolinií a Středočeských vodáren, což jí ročně vynese přes 400 000 Kč. A jako daňová, účetní a ekonomická poradkyně si v roce 2007 přišla na 600 000 Kč. Každopádně tak rozvedená matka dvou dětí dosáhla na hypotéku ve výši 1,2 milionu.
Už to, mami, nedělej
Ivana Řápková, byť uvažovala o studiu psychologie, nakonec vystudovala VŠE. Díky své pracovitosti zvládla dálkově také práva. „Jsem analytický člověk, myslím, že jsem si vybrala školu dobře.“ A jak prožívají její děti politiku? „Starší dcera rozhodně nechce být politička, zato mladší, když byla menší, si myslela, že funkce je dědičná - že primátorkou bude napřed má starší dcera a pak i ona. Teď už to vidí jinak. Když mi lidé nadávají, říká mi: ,Už to maminko nedělej.‘ A když je to naopak, tak zas říká: ,To je dobře.‘“
Starší dcera Ivany Řápkové studuje VŠE v Praze, kam zatím z rodného města dojíždí. Mladší devítiletá Kristýna chodí do školy v Chomutově, kam ji maminka denně vozí autem. Vždyť i některé chomutovské obchody, například prodejna s látkami nebo kadeřnictví, bývají přes den zamčené. Dovnitř vás pusinzercetí jen „na slušný obličej“. „Vidíte, o tom ani nevím,“ krčí rameny primátorka, „ale chápu, že lidé mají strach o tržby. On je tu totiž navíc v poslední době problém s drogově závislými.“ Alespoň v centru města, tedy na náměstí 1. Máje, jsou všechny obchody otevřené, snad proto, že zde primátorka zavedla kamerový systém. K vidění je dokonce i městský strážník ve svítivě zelené vestičce, pro místní věc ne zrovna běžná. Primátorka uznává, že lidé mají pocit, že strážníci „nejsou moc vidět“. Nicméně se snaží dodat spoluobčanům naději: „Když policisté přijedou na sídliště řešit problém s nepřizpůsobivými, pustí maják. Aby ostatní viděli, že se situace řeší a že se nemusejí bát.“
Obsílka do Rakouska
S kamerami udělala primátorka každopádně dobrou zkušenost v případě prostitutek, jejichž počet se snížil o 80 %. Jejich kunčafty, přistižené při objednávce, si totiž začalo město zvát jako svědky k soudu. Když se jí ptám, zda už se jí ozvala nějaká manželka, která se díky soudní obsílce dozvěděla o spádech svého muže, jen se směje. „Zákazníci jsou většinou cizinci. Ale přes mé známé, podnikající v průmyslové zóně města, jsem se dozvěděla, že jedna paní z Rakouska to kvitovala s nadšením, že má alespoň pod kontrolou, kam její manžel vyráží.“
Na svou činnost má prý v poslední době dobré reakce. „Ale samozřejmě se stane, že mě někdo zastaví a má výhrady. Taky mi třeba někdo říkal o byt, že nemá kde bydlet.“ Zrovna před naší návštěvou musela primátorka řešit problém paní, jež se cítí diskriminována kvůli své německé národnosti. Ivaně Řápkové dnes místní fandí. Přitom před dvěma lety ji nezvolili do Senátu, což bývá v případě primátora velkého města výjimka. „Víte, povedlo se nám třeba získat díky tomu, že se Chomutov stal statutárním městem, dotaci z EU na výstavbu sportovně-relaxačního centra. Lidé to ale jako úspěch nevnímali,“ říká, „naopak naprostým úspěchem je mezi veřejností náš postup vůči nepřizpůsobivým.“ Byť mnozí namítají, že Ivana Řápková měla jako primátorka na řešení situace sedm let, a obávají se, zda nejde jen o„hurá akci“, která ke kýženému výsledku nepovede.
Média při hodnocení primátorčina působení v čele města rozebírala nejasné okolnosti pronájmu pozemků u Kamencového jezera nebo to, jaké vztahy má s bývalým starostou Chomutova Alexandrem Novákem, obviněným z toho, že vzal úplatek ve výši 40 milionů Kč. Ivana Řápková však za svůj největší neúspěch považuje něco jiného: „Snažili jsme se zřídit v Chomutově vysokou školu technického typu, ČVUT nám vyšlo vstříc, zřídilo tu detašované pracoviště. Jenže nemáme studenty.“ Není divu. Za komunistů šlo do Chomutova nalákat „perspektivní kádry“ nabídkou vyšších platů a lepších bytů. Co může město Ivany Řápkové nabídnout dnes?
***
Den Ivany Řápkové
Vstává ráno po šesté, mladší dceři Kristýně připraví svačinu do školy a snídani. Primátorka mívá cornflakes s jogurtem, Kristýna cornflakes s mlékem. Občas si koupí větrník, což je asi primátorčino nejoblíbenější jídlo. Starší dcera Michaela většinou ještě spí, případně je u svého přítele.
Po snídani odveze Kristýnu, která chodí do čtvrté třídy, do školy a jde do práce.
Dopoledne se snaží být ve své kanceláři a scházet se s občany. Ráno také mívá poradu, po ní vyřizuje poštu.
Odpoledne pak chodí na společenské akce, kam bere i mladší dceru, aby mohly být spolu.
Primátorka není velký gurmán - „většinou si na jídlo někam rychle zaskočí“. S dcerami si ráda zajde na rybu, třeba do restaurace Divadelní sklípek.
Dříve chodila na spinning, aby si ulevila od stresu. Dnes má doma běhací pás. A dává si vskutku do těla: běhá pětkrát týdně hodinu. „Před během se cítím unavená, po něm naopak nabitá.“
Bydlela jsem na sídlišti, kde bylo málo míst k parkování. Občané mě fotili, když jsem neparkovala úplně košer. “
O autorovi| EVA HLINOVSKÁ, eva.hlinovska@lidovky.cz
