Dnes se volí pražský primátor. Nebylo by lepší, aby ho volili přímo občané? Jak v čem
Zpráva z tisku: Přímo zvolený primátor Zdeněk Tůma sestavil Radu hlavního města Prahy ze zástupců TOP 09 a ODS. S jejím schválením se neočekávají problémy, neboť obě zmíněné strany mají v pražském zastupitelstvu jasnou většinu – 46 z 63 hlasů.
I prostší čtenáři poznají, že je to fabulace. Odráží ale jistou společenskou náladu. Vznik velkých koalic ODS a ČSSD v Praze, Brně, Ostravě či Plzni vyvolává emoce. Motorem těch emocí je silný pocit „tohle jsme nechtěli, tohle jsme nevolili“. V pozadí pak klíčí přesvědčení, že model, který by takovým „podvodům na voličích“ zabránil, je už na světě – je jím přímá volba starostů a primátorů. Opravdu?
Odpověď zní „ano, ale...“. Ano, přímá volba stanoví jasného primátora, ale neusnadní mu vládu. Dobrým příkladem ukazujícím, že údajný všelék může mít i své vady, je teď Bratislava. Městu, kde vládní pravice disponuje dvěma třetinami zastupitelů, povládne přímo zvolený levicový primátor Ftáčnik. V Praze se volí primátor nepřímo, v Bratislavě přímo. Přesto může srovnatelný díl Pražanů i Bratislavanů říkat „tohle jsme nechtěli“. Je to prostě tak, přímá volba starostů není samospasitelná.
Jsi pro, nebo proti?
Proč se v Česku mluví o přímé volbě starostů právě teď? Protože, marná sláva, Praha je Praha a až do letoška měla českou metropoli ve své režii ODS. Slib Nečasovy vlády, že zavede přímou volbu v obcích do 1500 obyvatel, zvláštní zájem nevyvolává. Tomu, že za přímou volbu pléduje poslanec topky Stanislav Polčák, se nikdo nediví. Ale když se za ní staví Miroslav Macek, je to už jiná káva. Dávný guru ODS a jeden z jejích otců zakladatelů byl počítán mezi strůjce opoziční smlouvy, přesto se teď (LN 12. 11.) staví za přímou volbu starostů a primátorů. Konzervativec Macek sice nemluví o „podvodu na voličích“, ale i jemu je pražská velká koalice proti srsti. Nestává se často, aby Macek oponoval Václavu Klausovi.
Jenže téma změny volebního modelu má u nás tradiční problém. Vždy se s ním vyrukuje v emočně vypjaté chvíli, kdy volební mechanismus narazí na jeden háček. Emoce se pak soustředí na onen háček a zcela pomíjejí další předivo složité a vyvážené konstrukce státní správy či samosprávy. Když v roce 2006 vyzněly sněmovní volby v pat 100:100, hned byl po ruce argument, že by stačil lichý počet poslanců a bylo by po problému. Jenže kdyby byl lichý počet poslanců, mohl by se pat opakovat hned při následné volbě hlavy státu.
Když volba hlavy státu trpěla „nedůstojným průběhem“, hned byl po ruce argument, že pomůže přímá volba. Ale upřímně, byl „nedůstojný průběh“ výsledek samotné volby, nebo hlavně toho, že v posledních dvaceti letech kandidovaly výrazné osobnosti Václava Havla a Václava Klause? Myslíte si, že až se bude v roce 2013 volit Klausův následník, že emoce budou tak silné? Těžko říci, ale být pro přímou volbu hlavy státu je znak pokroku a doby.
A podobně je tomu i s přímou volbou starostů. Už to slovní spojení působí jako jednoduchý slogan, hodící se ke kladení přímé otázky: Jsi pro, nebo proti? A odtud je jen krůček k hodnoticím soudům. Jsi pro přímou volbu primátora, nebo pro zákulisní čachry? Jenže ten deklarovaný postoj „pro, nebo proti“ neříká nic o politické realitě, nic o tom, zač je přímé volby starostů loket.
Upřímně řečeno, lidé po jasné znalosti pravidel ani moc netouží. Je přece mnohem víc sexy demonstrovat před magistrátem, připomínat si deset let starou atmosféru televizní revoluce a mluvit o třetí pražské defenestraci než uvažovat o mechanismech spjatých s přímo voleným primátorem. Miroslav Macek píše, že je na přímo volených starostech, jak sestaví svoji radu, svůj tým. Ale bylo by tomu tak skutečně? Například ve slovenském modelu přímé volby rada vůbec není (respektive je, ale ve zcela jiném pojetí, podřízená zastupitelstvu).
Takže fandíte-li přímé volbě starosty, zkuste si položit základní otázku: Fandíte jí proto, že přímá volba lépe odpovídá fungování samosprávy a vyváženosti moci, nebo proto, aby Tůma (či někdo jiný) odstranil pražský mocenský kartel? Chcete-li působit přesvědčivě, a ne jen jako zaslepený Tůmův fanoušek, zkuste vyjmenovat alespoň tři plusy a minusy přímé volby. Není to tak jednoduché, jak to může vypadat v hospodské debatě.
Změna se nedělá pro Tůmu Přímá volba starostů je trend, který se prosazuje ve světě, zejména v posledních letech. Přímo je volí už v patnácti evropských zemích včetně všech našich sousedů. Bude dobré, když si přímou volbu starostů promyslíme a připravíme. Motivaci k tomu dá právě dnešní dění v Praze, které voličům ukáže, jak snadno se dá s jejich nepřímými hlasy pracovat. Ale neopírejme se přitom o emoce z táborů lidu.
Změny volebních zákonů se nedělají proto, aby zmizel pat mezi Topolánkem a Paroubkem, aby byl Václav Klaus prezidentem či aby TOP 09 rozbila pražský kartel moci. Dělají se proto, aby systém obstál i v situacích, které si předem představit nedovedeme.
***
V Praze se volí primátor nepřímo, v Bratislavě přímo. Přesto může srovnatelný díl Pražanů i Bratislavanů říkat „tohle jsme nechtěli“. Je to prostě tak, přímá volba starostů není samospasitelná.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz komentátor LN
