Kauza čekatele Langra ukazuje, že Klaus na Hrad nepatří
V prvních dnech příštího roku vstoupí do finále prezidentská kampaň – a taky jeden dílčí případ, který s ní nesouvisí jen zdánlivě.
V roce 2003 schválil parlament novelu zákona o soudech a soudcích, v níž se zvyšovala věková hranice pro způsobilost vykonávat soudcovskou funkci z pětadvaceti na třicet let. Pro soudní čekatele, kteří v té době již vykonávali tříletou praxi, zákon učinil výjimku.
Když na počátku roku 2005 prezident jmenoval nové soudce, vyřadil dvaatřicet čekatelů, kteří v té době ještě nedosáhli třiceti let. Tak mladí lidé nebyli podle jeho názoru na náročný úkol ještě dost zralí.
Prezident může ze zákona odmítnout kteréhokoli žadatele bez uvedení důvodu (slušný člověk ovšem takové možnosti nevyužije). Dvacet čtyři z třiceti dvou odmítnutých pragmaticky usoudilo, že proti Nejvyššímu nemají šanci, a rozhodlo se pokorně vyčkat věcí dalších. Dočkali se sladké odměny – dnes jsou už všichni v talárech. Osm potížistů podalo stížnost k Ústavnímu a správnímu soudu. Šest z nich postupně nevydrželo s nervy, tři z nich jsou už rovněž v talárech.
Nakonec zbyl jediný, Petr Langer. Projevil odvahu, nezávislost a vytrvalost (pan prezident naproti tomu zavilost a ješitnost). Městský vrchní soud se pak usnesl, že prezident musí o jeho žádosti, která se na Hradě válí už tři roky, rozhodnout do půl roku, pokud jmenování odmítne, uvést důvod, a v každém případě zaplatit soudní výlohy. Prezident zaplatil, podal kasační stížnost k Vrchnímu správnímu soudu a teď údajně čeká na to, jak stížnost dopadne. Půlroční termín pro rozhodnutí a sdělení důvodu vyprší 17. ledna.
O tom, jak bude v budoucnosti vypadat Česká republika, se rozhoduje v takových dílčích věcech. Jsou podstatnější než efektní iniciativy za zákaz Komunistické strany Čech a Moravy. Pan Langer prokázal, že jako soudce bude na svém místě, a zaslouží si veřejnou podporu (zatím se mu jí příliš nedostalo). Pan prezident naopak prokázal, že na svém místě není.
