Americký případ Watergate začínal v rubrice zlámaných nohou a skončil na titulní straně odstoupením prezidenta. České votrgejty – jak říká klasik – začínají na titulní straně výzvou k odstoupení prezidenta a končí v rubrice zlámaných nohou.
Tento týden v úterý skončil (sedm let od prvního obvinění) případ soudce Jiřího Berky a konkurzního gangu. Co už je strašnějšího než soudce pracující pro zločinné spiknutí? Tolik se nažvaní o „justičních mafiích“, a když se konečně jedna objeví, Hospodářské noviny zařadily zprávu ČTK o rozsudku na stranu 6 a Lidové noviny na stranu 7.
Reportéři hlásili z táborské pobočky krajského soudu spousty čísel. Že čtení rozsudku trvalo dva dny. Že rozsudek má 400 stran. Spis se rozrostl ze 140 tisíc stran na dvojnásobek. Z dvanácti obžalovaných odsouzeno devět. Sám Berka dostal devět let, stejně jako konkurzní správce Daniel Thonat a hlava zločinného spolčení Vladislav Větrovec, všem třem propadne majetek. Škoda na deseti podnicích v bankrotu činila 264 milionů, o dalších 202 milionů se pokusili... A to je všechno? Výčet čísel je možná dobrý pro televizi nebo internet, ale ne pro tisk. Není divu, že k případu nevyšel jediný(!) seriózní komentář.
Jak tedy gang fungoval? Byl Jiří Berka padlý na hlavu, že kvůli tomu riskoval dobře placené doživotní místo? Co za to měl? (O obohacení nepadla ve zpravodajství zmínka.) Proč byli tři obžalovaní zproštěni viny? Nevíme.
Pravda, když už se případ kvůli nestrannosti překládal z Ústí do Tábora, kde většina deníků nemá zpravodaje, taky mohl předseda senátu Zdeněk Kučera předem ohlásit vynesení rozsudku. A výraz „tisková zpráva“ je pro jihočeský krajský soud cosi jako „dětská pornografie“ – na webu nemá ani jednu.
Autor tohoto sloupku to dělá nerad, ale včera odeslal žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím. I na rozsudky první instance máme totiž nárok. Ústavní soud zrovna 30. března v nálezu Pl. ÚS 2/10 z paragrafu, podle nějž občané mají právo znát „znění pravomocných rozsudků“, vyškrtl slovo „pravomocných“. (Uznání patří právníkovi a politikovi Františku Korbelovi, který změny dosáhl.)
Ani z rozsudku se samozřejmě nedozvíme to nejzajímavější: co je to za lidi? Berka a Větrovec mátli i veterána české justice, dnes 76letého Jiřího Bernáta, který měl případ zprvu na starost. „U doktora Větrovce mě zaujal jeho obrovský akční rádius: byl prorektorem školy, začal pracovat v NBÚ, podnikal, byl činný v redakci. Spoustu času protelefonoval. Máme nahrávky hovorů, které trvají třeba čtyřicet pět minut. Říkal jsem mu, že člověk musí přece žít i jinak,“ vyprávěl soudce v prosinci 2007 v MF DNES. A Berka prý není tak blazeovaný cynik, jak se u soudu tvářil. „Je to vzdělaný a inteligentní muž, citlivý, má rád svou rodinu. Kvůli tomu, že jej zatkli jako prvního, je ikonou celé kauzy, což podle mě těžce snáší.“
A jak případ dopadne u odvolacího soudu? V prosinci nejvyšší státní zástupkyně oznámila, že podle interní analýzy jsou její elitní žalobci ve čtvrtině(!) případů velké finanční kriminality neúspěšní, končí to osvobozením.
Máme na to takovou teorii: čím je případ jednodušší a probranější v médiích, tím spíš ho odvolací instance vrací. Takže je jistá naděje, že Vrchní soud v Olomouci bude raději chtít mít tuhle třísettisícistránkovou potvoru z krku.
***
Byl Jiří Berka padlý na hlavu, že riskoval dobře placené doživotní místo? Co za to měl? Proč byli tři lidé zproštěni viny? Nevíme.
O autorovi| Tomáš Němeček, redaktor Orientace
